Co nedělat, když jste neviditelní - recenze

20. února 2018 v 18:32 | D O M I
Název: Co nedělat když jste neviditelní
Autor: Ross Welford
Žánr: young adult, mystery
Počet stran: 352
Rok vydání: 23.11.2017
Co byste dělali, kdybyste získali možnost stát se neviditelnými? Využili byste to ve svůj prospěch? Děsili byste své nepřátelé? Nebo byste vy sami byli vyděšení? Dvanáctiletá Ethel, která je ve třídě a obecně na škole jedna z tišších dívek, by si občas přála stát se neviditelnou. Trápí ji totiž silné akné, kvůli kterému jí spolužáci z legrace přezdívají "pizza". Velmi ji to trápí a tak se snažila své problémy s pletí vyléčit. Vyzkoušela všechno možné (kdo taky ne, když ho trápí tolik beďarů), ovšem bezvýsledně. Jednoho dne se rozhodla, že si objedná i nějaký zvláštní lék z Číny, který slibuje zdravou pleť. Protože Ethel žije pouze s babičkou, která eshopům moc nevěří, zakáže jí lék koupit. Proto se Ethel rozhodne udělat svůj první zakázány krok, kdy si přes babiččinu kartu "natajno" léčivo přeci jen objedná.
Neviditelným člověkem se nestanete jen tak, že ne? Musíte k tomu podstoupit spousty špatných a nezdravých kroků, které vlastně poničí vaši DNA, aby se mohlo s vaším tělem stát to, co se stalo Etheliným. Ovšem tu by ani nenapadlo, že to tak dopadne.

Při omylném předávkování se a taktéž díky UV paprskům ze solária, se přeci jen stane Ethel neviditelnou. Bude jen na ní, jak to využije a zdali rozlouskne záhadu, kterou před ní její původně neexistující rodina tajila. Jen je důležité myslet na to, že znovu viditelnou se můžete stát občas stěží.
1. JAK DLOUHO JSI KNÍŽKU ČETLA?
Zhruba 10 dní.
2. MUSELA SES NUTIT K TOMU POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Ze začátku jsem si myslela, že budu muset, ale následně to šlo velmi rychle a plynule.
3. CO SE TI NA KNÍŽCE LÍBILO?
Nejspíš mě nejvíce bavily chvilky "nevědění". Respektive se vyobrazovalo několik záhad, které jsem vůbec nemohla pochopit. A asi jsem si je představovala velmi tajemně, což mě motivovalo číst dál.
4. RYCHLOST DĚJE?
Plynulá, víceméně nekolísavá (ani méně vzrušení, ani více).
5. BYL PŘEKVAPIVÝ ZÁVĚR?
Kupodivu ne. Skoro vůbec. A bohužel spíše slabší. Dle mého to mělo skončit docela jinak. :D
6. CO SE TI NA KNÍŽCE NELÍBILO?
Právě asi to, že jsem si při těch prozrazování určitých vodítek představovala, jaké tajemné věci se tam dějí. Ovšem v závěru to bylo poměrně jednoduché vysvětlení.
7. JAKÉ JINÉ KNÍŽCE SE TATO PODOBÁ?
Asi zatím také žádné. Ale na téma "neviditelnosti" je knížka DEN CO DEN (ovšem v té se jedná o to, že existující duše každý den žije v jiném těle, takže v závěru nevlastní žádné tělo).
ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
3 z 5.

 

Spřízněné duše - recenze

7. února 2018 v 9:32 | D O M I
Název: Spřízněné duše
Autor: John Marrs
Žánr: thriller
Počet stran: 472
Rok vydání: 16.11.2017
Přemýšleli jste někdy nad tím, že na světě opravdu existuje vaše spřízněná duše, kterou kdybyste potkali, okamžitě byste se do ní zamilovali?
V této knize je to možné. Vynalezl se DNA gen, který dokáže na základě vašeho vzorku slin, vlasu, krve, k vám přiřadit vaši osobu, se kterou máte synchronizovanou DNA.
Samozřejmě i nadále funguje to, že můžete taktéž chodit s osobami, které vám nebyly předurčeny, ovšem ve společnosti se proslýchá, že jim to pak stejně dlouho nevydrží.
Někdy se také může stát, že ačkoli vy DNA test podstoupíte, i několik let se vám nedostává odpovědi, kdo je vaše spřízněná duše. Téměř vždy to znamená, že opačná osoba zatím svůj DNA vzorek neodeslala a klidně se může stát, že nikdy ani nebude chtít odeslat. V tom případě čekáte zbytečně.
Pokud si říkáte, kdo může vaší spřízněnou duší být? To právě nikdy nevíte. Může se stát, že to bude opačné pohlaví, než je vaše, nebo klidně i stejné. I přesto, že jste heterosexuál a víte to, a vždy jste randil pouze s osobami opačného pohlaví, tak zkrátka záleží, jakou shodnou DNA bude mít váš protějšek. A to může být právě pro heterosexuálního muže muž.

Další věcí je, že nikdy nevíte, o kolik let bude starší nebo mladší. Může to být stará paní nebo klidně ještě mladé dítě. Ovšem vaše DNA propojení se nezapře. Ve chvíli, kdy se setkáte, zjistíte, že jste pro sebe předurčeni.
Proto se i několik párů, které ještě testy DNA nepodstoupily, rozhodnou, že se také otestují. Tajně doufají, že si jsou skutečně souzeni. Ovšem problém nastává, když zjistí, že se jedná o cizí lidi. Zvědavost je nutí se s danou osobou setkat a přesvědčit se, jestli to opravdu je to tak jak se všude píše. Zkrátka, že hned při prvním setkání se do sebe bláznivě zamilují. Proto se následně většina párů rozejde, jelikož jejich spřízněná duše je pro ně najednou nejdůležitější.
V knize sledujeme pět příběhů pěti osob. Mandy, Christopher, Jade, Nick, Ellie. A každý z nich řeší absolutně jinou životní situaci a v závěru tu samou. Spřízněnou duši. To, co ale pro ně připravil osud ani jeden z nich nečekal. A pokud máte rádi zápletky, propletené příběhy a nakonec společný závěr, bude neuvěřitelně koukat, co se to v té knize vlastně odehrálo.

1. JAK DLOUHO JSI KNÍŽKU ČETLA?
Kvůli tomu, že jsem začala v období zkoušek, musela jsme knihu chvílema nechat ležet stranou, abych se učila. Ale hned druhý den po zkoušce jsem dala sto stran. A další den stopadesát stránek - takže jsem ji dočetla. Takže jsem ji četla skoro tři týdny. Nebo taky 4 dny.
2. MUSELA SES NUTIT K TOMU POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Vůbec ne. Ne. Ne. Ne.
3. CO SE TI NA KNÍŽCE LÍBILO?
Absolutně všechno! Ale dobře - rozdělení kapitol na jednotlivé příběhy. Neustále vyvíjející se děj. Nešlo přestat. A nedokážu ani říci, který z pěti příběhů mě zaujal nevjíce, protože se to hodně střídalo.
4. RYCHLOST DĚJE?
To jsem skoro řekla výše - velmi plynulá, rychlá, vzrůstající.
5. BYL PŘEKVAPIVÝ ZÁVĚR?
Pro mě ano. A moc hezký.
6. CO SE TI NA KNÍŽCE NELÍBILO?
No… těžko říct, už teď všem tuto knížku doporučuji, takže,…
7. JAKÉ JINÉ KNÍŽCE SE TATO PODOBÁ?
No, popravdě to nyní nedokáži říct. S DNA spojením jsem zatím nic dalšího nečetla.
ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
Pět hvězdiček z pěti!


Kovy OVŠEM - recenze

2. ledna 2018 v 13:10 | D O M I
Název: Kovy - Ovšem
Autor: Karel Kovy Kovář
Žánr: non-fiction
Počet stran: 224
Rok vydání: 23.11.2017

Když jsem se doslechla o tom, že Kovy vydává svoji knížku, strašně jsem se těšila, až si ji přečtu i já! Pravda je, že poměrně dost blogerů nebo youtuberů svoji knížku taky již vydalo a já upřímně ani jednu z nich zatím nečetla. Nejspíš jsem zkrátka nebyla tak nadšená, abych si jejich výtisk obstarala.
Ale u Kovyho to bylo jiné (a podle mě mi velká většina dá za pravdu), od něj mi to za to stojí!

Viděla jsem několik rozhovorů, kde byl dotazován o čem ta jeho knížka je. Fakticky všude odpovídá: "O všem." I tak se totiž jmenuje titul jeho výtisku. A není tedy překvapením, že se opravdu dočtete o nejrůznorodějších tématech z jeho života. Každý si tak možná oblíbí jiné pasáže knížky a není tedy výjimkou, že i já jsem si nalezla své oblíbené části.

Chtěla bych vyzdvihnout třeba kapitolku "Věřím", kde dokázal v pár řádkách čtenáře nasměrovat na pozitivní myšlení a novou víru v sám sebe.

Velmi mě pobavil příběh, kde vypráví o svém uměleckém díle ze základky, které vyhrálo cenu jako "Nejlepší Brambora". Kovyho fotka u jeho díla je fakt povedená, protože v jeho výrazu lze vidět velké zaražení, protože to, co on ve skutečnosti ztvárnil, byl Vesmír… a je teda bezvadný, že vyhrál jako super brambora. :D (Na fotku se určitě podívejte v Kovyho knížce vy sami. :) Dám vám nápovědu, stránka 59).

Velmi jsem si užívala poznatky z Los Angeles, protože sama se tam chci jednou vydat (Kovy pořád říká, že nemáme jenom chtít, ale i tak činit), nicméně mě opravdu nyní brzdí nedostatek financí na tento výlet, tak šetřím, šetřím!! Každopádně je to opravdu velké prozření dle toho, co píše. Lidi se tam za něčím neustále honí a každý chce být nejlepší. Což je nemožné. A pokud nejste vy sami slavní, známí, nebo prostředník na významné kontakty - nebudou se o vás ostatní zajímat.
Teď už ale přejděme k mým rychlým otázkám a odpovědím:

1. JAK DLOUHO JSI KNÍŽKU ČETLA?
To mi neuvěříte! Ani já tomu nevěřila. Jenom 2 hodiny! Je totiž pravda, že kapitolky jsou krátké a někdy není stránka ani celá popsaná a navíc tam je spousta fotografií - nicméně, když jsem si ji VČERA V DEVĚT VEČER brala do rukou, nečekala jsem, že nebudu muset ani jednou vstát, ani jednou se napít a zkrátka V 11 VEČER BYLO DOČTENO.

2. MUSELA SES NUTIT K TOMU POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Ne. Vůbec.

3. CO SE TI NA KNÍŽCE LÍBILO?
Hodně mě bavily poznatky z cestování. Já sama totiž toho ještě tolik neprocestovala a Kovy byl až v takových dálkách a neuvěřitelných městech a místech, že mu to opravdu závidím a doufám, že si to také naplním. A jinak jsem si užívala i vtipné kapitoly.

4. RYCHLOST DĚJE?
Dostatečně rychlá, abyste se nenudili, a dostatečně pomalá, abyste vše pochopili.

5. BYL PŘEKVAPIVÝ ZÁVĚR?
To se tady nedá určit, jelikož tohle nebyl jeden příběh s jednou zápletkou a koncem. Jediné, co vám mohu říct, je, že mě mrzelo, když jsem dočetla.

6. CO SE TI NA KNÍŽCE NELÍBILO?
Tahle otázka může znít zle a rozhodně nemám v plánu Kovyho knížku hanit, protože mě opravdu převážně bavila. Jinak nelze říci, co se mi nelíbilo, ale méně mě bavila kapitola o rodině - to je celé. :)

7. JAKÉ JINÉ KNÍŽCE SE TATO PODOBÁ?
To tu taky neřeknu, protože Kovy se nepodobá žádné jiné knížce. :)

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
Dávám 5 z 5! :)

Knžízku zakoupíte ZDE.
 


Nejtemnější kouty - recenze

12. prosince 2017 v 17:18 | D O M I
Název: Nejtemnější kouty
Autor: Kara Thomas
Žánr: Thriller, mystery
Počet stran: 288
Rok vydání: 13.11.2017
Musím říct, že tahle knížka mě velmi překvapila. Jelikož jsem VŮBEC nečekala takový příběh, který jsem v ní nalezla. Upřímně jsem se zmýlila já, protože jsem četla pouze jednu recenzi na internetu a ta mě špatně "usvědčila" v tom, že knížka bude o "duchovní" a tajuplné tematice.

Tajuplný příběh to byl, ale racionálních (avšak nečekaných) případů. O čem tedy Nejtemnější kouty jsou? Pokusím se vám to opět přiblížit, aniž bych vyzradila důležité části.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka (hrdinky) byly zhruba ve stejném věku jako já, na vysoké škole, takže to byla příjemná změna od předchozí knížky, kterou jsem četla, kde bylo hrdince 13 let (to jen tak na okraj). A pokud vás zajímají opravdu MÉ dojmy z knihy (podle mě jsou i praktické), naleznete je níže v otázkách a odpovědích.

Teď tedy zpátky k Nejtemnějším koutům - hlavní hrdinkou je Tessa, která se rozhodne navštívit svého umírajícího otce ve vězení. Má poměrně těžký život, žije od dětství se svojí babičkou, její sestra před 10 lety utekla z domova a taktéž její matka. Když dorazí do Pensylvánie (právě kvůli návštěvě svého otce) rovnou se rozhodne, že zde stráví nějaký čas u jediné příbuzné, kterou tu má - a to tetu Maggie a sestřenici Callie. S Callie společně mluvily naposledy jako malé holky a dle toho, co společně tehdy zažily, tušila, že to nebude milá návštěva.

Lze i prozradit (jelikož to není úplně podstatný spoiler), že když u sebe jako malé s Callie přespávaly, pozvaly si ještě třetí kamarádku - Lori. Té noci ovšem Lori někdo unesl a zavraždil.
Teď se na místo činu Tessa po mnoha letech vrací a rozhodne se, že téhle záhadě přijde na kloub. Nikdo ovšem nečekal, že s otevřením tohoto případu začne dostávat do dalších problémů sestřenici Callie, sebe a začne zjišťovat tajuplnou a šílenou pravdu o své rodině. Otázkou je, zdali přežijí.

Ačkoliv se vám možná zdá, že jsem vám prozradila něco podstatného, tak opravdu se nebojte, nebyly zde vyzrazeny ty tajuplné a podstatné části příběhu.
Ráda bych zde zase uvedla mnou vytvořené otázky a odpovědi k této knížce, které jsem si vždy přála, aby byly uvedené v recenzích!! Protože si osobně myslím, že dle nich bych si dokázala lépe vybrat novou knihu ke čtení!

1. JAK DLOUHO JSI KNÍŽKU ČETLA?
Četla jsem ji (co tak tuším) 17 dní. A to proto, že začátek byl pro mě velmi pomalý (dál vysvětlím proč).

2. MUSELA SES NUTIT K TOMU POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Bohužel opravdu ano. ALE! Abych to uvedla na pravou míru - do prvních 100 stran. :D Knížka má 277 stránek a potom se můj názor absolutně obrátil. Čtení šlo i rychleji, protože jsem se konečně dostala pořádně do děje.

3.CO SE TI NA KNÍŽCE LÍBILO?
Jak jsem již zmínila, tak i věk postav, kterým bylo jako mně - tím pádem se vždy s hlavní hrdinkou ztotožním. A tedy od té stránky 101 i zajímavý příběh. :D

4. RYCHLOST DĚJE?
Na mě velmi pomalý rozjezd. Příliš jmen - a jak jsem ze začátku nebyla úplně "zažraná", neosvojila jsme si právě ty rodinné vazby KDO JE KDO. Pak jsem to do té sté strany doháněla. :D

5. BYL PŘEKVAPIVÝ ZÁVĚR?
Šok, kdo za tím vším stojí, určitě byl. Ale přišlo mi, že tomu byly věnovány snad 4 stránky. Já bych si o tom početla klidně víc. :D Ale závěr dobrý.

6. CO SE TI NA KNÍŽCE NELÍBILO?
To jsem možná celou dobu říkala. Poměrně pomalý start (asi to u krimi příběhů bývá), docela dost jmen (ale logicky to tak musí být, ať do závěru netušíme kdo je vrah). A rychlý konec.

7. JAKÉ JINÉ KNÍŽCE SE TATO PODOBÁ?
To jsem si vzpomněla hned na začátku! Nedávno jsem na ni psala recenzi. Jmenuje se TEMNÝ LES od SJI Holliday.

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
Kvůli poměrně nudnému začátku, ale super prostředku a konci dávám 3 z 5.


Dívka z inkoustu a hvězd - recenze

29. listopadu 2017 v 17:37 | D O M I
Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Autor: Kiran Millwood
Žánr: Dobrodružný, fantasy
Počet stran: 232
Rok vydání: 16.11.2017


Máte rádi tajemná dobrodružství a k tomu s dívčí hrdinkou? V tom případě vám velmi ráda povím o knížce, která mne učarovala již od samého začátku.

Co si tak pamatuji, napsala jsem obecně spousty recenzí na knížky a kromě toho, že se v nich dozvím o čem je děj (a současně doufám, že se zbytečně nedozvím nějaký spoiler), rozhodla jsem se, že zkusím recenzi sepsat tak, abych se jako případný budoucí čtenář mohla rozhodnout jestli tuto knihu číst či ne.
Samozřejmě nyní přijde ta pasáž, kde se vám pokusím popsat "náladu" příběhu, aniž bych vyzradila cokoli navíc.

Hlavní hrdinkou je 13letá Isabella, která žije se svým otcem na ostrově Joya.Její tatínek je kartograf (vytváří mapy) a i Isabella tomuto koníčku podlehne. Jednoho rána Isabella s její kamarádkou zjistí, že jejich spolužačka je mrtvá. Ovšem nebyla to nemoc ani lidé, kdo ji zabil. Prý to bylo něco, co přišlo z tajemného lesa. Isabella neváhá a rozhodne se, že musí přijít na to co se děje. Vzpomíná na pohádky z dětství, které ji tatínek častokrát vyprávěl. Postupně ale zjišťuje, že to nebyly pouhé průpovídky, nýbrž skutečná pravda.

Zbytek již nechám na vás. Myslím, že jsem toho tolik snad neprozradila.
Teď bych ráda přešla k tomu, co jsem se vždy JÁ CHTĚLA U RECENZÍ NA KNÍŽKU DOZVĚDĚT, abych lépe věděla, zdali si ji opravdu přečíst.
A to tak, že zde vyložím skupinu otázek, na které by mně (myslím) jako budoucího váhavého čtenáře zajímala odpověď.

1. JAK DLOUHO JSI KNÍŽKU ČETLA?
Tuším, že to byl týden. Ačkoli má knížka méně stran, tak já čtu převážně ve vlaku.

2. MUSELA SES NUTIT K TOMU POKRAČOVAT VE ČTENÍ?
Téměř ne. Píšu téměř, protože dnes, kdy píšu recenzi, mi zbývalo do dočtení jen pár stránek a ačkoli jsem si chtěla pustit film, řekla jsem si "že to musím dočíst!". :D

3. CO SE TI NA KNÍŽCE LÍBILO?
Co se týče děje, tak mně opravdu začátek knihy učaroval. Zdálo se to tak odlišné.

4. CO SE TI NA KNÍŽCE NELÍBILO?
Budu skoro pokračovat v předchozí větě :D - zajímavé bylo, že čím jsem četla dál a dál, tak moje nadšení kapánek vyprchalo. Třeba část v Zapomenutém Území byla zbytečně zdlouhavá a možná nesepsána až tak akčně, jak mohla být.

5. JAKÉ JINÉ KNÍŽCE SE TATO PODOBÁ?
Nevím proč, ale připomínalo mi to příběh Čaroděje ze země Oz. Zkoušela jsem přijít na jinou alternativu, ale nejspíš jsem zatím nic podobné tomuto nečetla.

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
3 bodíky z 5.

Pokud vás napadá další otázka, na kterou bych měla v recenzích odpovídat, určitě mi ji napište!
Mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros, že mi dopřáli si tuto knížku přečíst. Zakoupíte třeba zde!

NAKRESLILA JSEM SVŮJ ŽIVOT

8. srpna 2016 v 10:46 | D O M I |  DRAWING
Vy víte, že ráda kreslím. Je to obrovská součást mého života a bez toho bych asi nebyla nikdo.
Jako každý škvrně jsem si něčím prošla, ale jako jedna z mála jsem to přenesla na papír. Respektive "elektronický papír". Zkouším různé techniky, takže jsem se mnoho let učila kreslit i na tebletu k počítači (je to téměř to samé, možná o něco těžší). Obyčejnou tužku s papírem mám ale stejně radši.
Ale díky strávenému času (50 dloouuhých hodin) jsem přenesla svůj život ve zkratce do videa (takže se učím i natáčet, editovat, upravovat,animovat a renderovat videa.)

Doufám, že se vám bude můj život v kresbě a anglicko/amerických písničkách líbit. Přeci jen... má šťastný konec. :-)


Blog je považován za velké médium

18. dubna 2016 v 22:45 | D O M I |  D O M I a...
Nikdy mne nenapadlo, že by se můj blog dostal do fáze, kdy by se mu opravdu mohlo říkat "blog".
Překvapuje vás toto tvrzení?
Mám totiž na vás hnedka jednu otázku.
Berete svůj blog, za "blog"?
Až donedávna jsem si totiž myslela, že i já něco takového vedu. Byla jsem ovšem na omylu.
____________________________________________________________________________________
Zrovna jsem se nacházela na začátku letního semestru ve druháku, přesněji na předmětu: Internet ve světě komunikace. Musím osobně podotknout, že to je jeden z mála předmětů, který mne v tomto ročníku opravdu zajímá a proto si nenechám ujít ani jednu přednášku.

Stalo se to hned první hodinu, kdy jsme rozebírali internetové deníky.
Dostali jsme se k jakési "kauze" (není možná příhodné to přímo nazývat kauzou), kdy jedna z redaktorek Echa24 (Echo24 - téma samo o sobě, které budu ještě hodně zmiňovat) odešla z České televize, aby se mohla projevovat na maximum, ne-co se týče nějakého snobství, ale svobody projevu.
Možná teď zním jako z doby cenzury, tak to pojmenujme takhle: "Říct vše na plnou hubu."
Založila tedy echo24.

Echo24 je nyní proslulé tím, že říká: kdy chce co chce, nebo co potřebuje, nastíní čtenářům reálný svět, ukáže i druhou stránku politiků, zkrátka a jednoduše… najednou pochopíte vše.

Především se specializuje na komentáře (a pokud ne, tak je to rubrika, kterou mám nejraději a na mém žebříčku dominuje), a víte, že tzv. "blogy" jsou dnes považovány za SAMOTNÉ KOMENTÁŘE?
Ještě chvíli jsme na hodině rozebírali právě dotyčný internetový deník a následně jsme od pana magistra dostali otázku: "No a vede i někdo z vás blog?"
Já vám upřímně říkám - nepřihlásila jsem se.
Kdo z nás vede blog?
No asi všichni.
Podle mě i Ty, Ty, kdo si čteš tenhle článek.
Sice nevidím nikde konkrétní čísla, ale troufnu si říct, že přes půl milionů lidí.
Co se týče mne, sice ano, najde se tu několik článků, dokonce i těch o něco lepších. Ale není to ono!
Možná jsem chvilku uvažovala, že se přihlásím, ale zastavil mne další dodatek typu: "že bychom si váš komentář/článek ROZEBRALI."
CO si na mém článku o Blondýnce, kterou oblbli Karel s Maxem, asi tak rozeberete?
Chápete mě, co tím myslím?

Musí se jednat o nějaké sdělení ke světu. Můj názor na určitou věc, zkrátka publicistika reagující na zpravodajství.
Tím vůbec nemyslel tuhle éru "blogísků". Jedinci z velkých médií považují i takovéhle (téměř) obyčejné blogy za něco velkého. Další komunikační prostředek, kterým můžete sdělit ohromnou informaci a je důležitá pro všechny.
Tak proč by někdo mrhal čas tím, že by na ní psal slátaniny?
Toto byl můj první pokus o "článek na blog".
Myslím, že jsem zase sklouzla někam pryč k okurkám.

Kam dál