Snílek Neznámý - recenze

5. března 2019 v 19:54 | D O M I
Název: Snílek Neznámý
Autor: Laini Taylorová
Žánr: dobrodružství, fantasy
Počet stran: 488
Rok vydání: 20.8. 2018


Musím říct, že jsem fakt ráda, že vás zajímá recenze na knížku do někoho, jako jsem já. Protože já fakt ve volném čase jenom ráda čtu, ale nějak extra víc se na knížky nespecializuju. :-)
Na instagramu mi přišly zprávy, jestli vám pak nasdílím recenzi na tohoto Snílka Neznámého, tak do toho jdeme a zkusím bez spoilerů. :D

Knížka má opravdu hodně magický a kouzelný příběh jak jsem slibovala. Je taky docela tlustá, přeci jenom vím, že mému 15letému já by se knížka se 484 stránkami moc nelíbila. Vlastně ne. Vůbec. Vyhýbala jsem se jim.
Dneska mám úplný opak.

V těchto větších a objemnějších příbězích se může všechno nejlépe zvrhnout nebo vyvrbit a nejlepší je, pokud by měla knížka ještě druhý díl! Ne, nejlépe trilogii! :D
V knížce se nachází hlavní hrdina, Lazlo Neznámý, který neví, odkud přišel ani jaké bylo jeho skutečné jméno. Byl zkrátka vychován jako sirotek a s velkou pokorou. Neměl skoro nic, co měli ostatní. Jeho největším pokladem byly knihy a jejich příběhy. Znal je všechny nazpaměť.

Ale ze všeho nejvíc ho zajímal jeden příběh s jedním světem. Tento svět se jmenoval Pláč. Tedy až po té katastrofě. Bylo to krásné kouzelné místo, které znal každý. Ale před 15 lety se během vteřiny všem z hlavy vymazal jeho skutečný název. Zbyl už jenom Pláč a od té doby mu nikdo neřekl jinak.

Lazlovi nešlo do hlavy, jak se to mohlo stát a o to víc ho tento svět zajímal. Měli vlastní jazyk a kouzelné tvory, na které původně nikdo nevěřil. Až na něj.

Jednoho dne se možná stane, že do města přijde někdo, kdo z dalekého Pláče pochází. A vydal se hledat šikovné a chytré muže a ženy, kteří by mu pomohli s jistým problémem. (neřeknu víc, aby nebyly zbytečně spoilery) :D

Lazlo byl chudý, pouze nudným, knihovníkem, který znal jenom své příběhy. Nicméně se rozhodne, že se pokusí tohoto muže zaujmout. Potřeboval zjistit, co se s tajemným městem stalo.

Vězte, že tohle je teprve začátek celého příběhu a že ukrývá mnohem více tajemství.
Knížka jako taková mi kupodivu přišla zdlouhavá. Jedna situace trvala dlouhoí, stále dokola, opakovala se. Ale přitom se tu vylučuje to, že jsem na posezení přečetla 120 stran. :D Takže to asi nemůžu hodnotit za úplně špatnou věc.
Nicméně mě velmi bavilo sledovat Lazlovu postavu a strašně mu fandit ve všem, co se mu ne/dařilo a hlavně důvod, proč to dělal.
Ještě vám prozradím jednu věc….

Bude druhý díl.

Takže hurá! :D :D (Bohužel jen druhý díl..)
 

Zvíře zrozené z noci - recenze

17. února 2019 v 15:42 | D O M I
Název: Zvíře zrozené z noci
Autor: Tochi Onyebuchi
Žánr: dobrodružství, fantasy
Počet stran: 256
Rok vydání: 22.10.2018
Když jsem si četla námět knížky, byla jsem z ní unešená. Mysteriózní scénář, který vás nenechá v klidu spát, dokud tuhle knížku opravdu nevezmete do ruky a nezjistíte, jak to teda všechno bude.
O čem že přesně mluvím? Ve městě Kos panují nepokoje. Ovšem jiné, než byste si mysleli. Nepokoje v podobě hříchů, které lidé dnes a denně páchají. Ovšem ty hříchy, jako krádež, lhaní, cizoložství, vražda a mnohé další, viníky ubíjí. Každý kdo si dlouho v sobě nese hřích, onemocní a může postupně i zemřít. Ve městě Kos se ovšem také pohybují mágové, kteří mají tu moc oprostit hříšníky od jejich hříchů. A to tak, že jim ho vytáhnou z těla. Nejen, že se jedná o bolestivý a nevzhledný proces, ale také ty hříchy na sebe následně berou podobu nebezpečných zvířat. A aby se jen tak samovolně nepotulovali po městě nebo přírodě, musí být vždy přítomen i jistý člověk, který se narodil pro to, aby tyto hříchy pojídal. Říká se jim akiové. (Už vidíte, jak děsně skvěle a lákavě knížka vypadá??)

Pojídání hříchů má ale své následky. Nemusí se zaprvý vždy zadařit (tím pádem daný akim na místě umírá) a za druhý, nemůže to dělat donekonečna. S každým pozřeným hříchem se mu na těle objeví nové tetování v podobě daného zvířete. A jednou místo na kůži přeci jenom dojde. Někdo umře ještě dřív, než vyčerpá celou svou volnou kůži. Protože tíha těch hříchů je pronásleduje dnem i nocí a tak se z toho zblázní. Existuje ale jeden akim, který je výjimečný. Jeho tetování nikdy nevyblednou a dokáže jich pozřít mnohem víc, než ostatní.
To je ode mě asi ta nejlepší část celé knížky. Pravdou je, že je to víceméně opravdu pouze o tomto a nic nového se v příběhu neděje. Ten samý námět se otlouká stále dokola, a když jsem se dostala za polovinu knížky, bylo mi divný, že jsem se stále nedozvěděla nic nového.
Nicméně, zbývajících 30 stránek je už lepších. :D
Ale, abych zase tak nehanila - nejsem žádný extra zkušený kritik - já jsem vlastně přesto byla s relaxem u knížky spokojená. Přeci jenom skončila otevřeně, vypadá to na druhý díl a ten může být vždycky lepší!

Nehledě na to, že kniha přišla alespoň s fakt zajímavým tématem, který ještě není tolik omílaný.
Budu hodnotit 3* z 5*.

Divotvůrce - recenze

4. ledna 2019 v 16:57 | D O M I
Název: Divotvůrce
Autor: Sebastien de Castell
Žánr: fantasy
Počet stran: 408
Rok vydání: 18.9.2017
Říká se - nesuď knihu podle obalu. Což já udělala.
Popravdě, ze začátku se mi absolutně úvodní obálka nelíbila. A když autor Sebastien de Castell přijel na (vlastně už LOŇSKÝ!!) Humbook festival, nebyla jsem z něj vůbec učarovaná jako všichni ostatní.
No a to proč?
… protože jsem soudila knihu podle obalu - nelíbí se - a tak se ani nečetla.
Každopádně právě po tolika šíleně kladných ohlasech jsem velmi pozdě po prvním díle také sáhla.
A nelituju.
Nepamatuji se, kdy naposledy se mi stalo, abych hned od TŘETÍ stránky byla tak zažraná do děje. Vždyť to přece ani není možné…??! Neznáme postavy, neznáme zápletku, ale přesto dokáže Sebastien psát tak poutavě, že jeho kniha může být opravdu zábavná hned od počátku.
Hrozně moc mi se mi stýskalo po světu kouzel a myslím, že přímo po takovém.
Kouzlům Harryho Pottera se nedá téměř ničím konkurovat. Byly totiž první a nejlepší.
Ovšem v knížce DIVOTVŮRCE se na kouzla pohlíží trošku jinak.

Existuje mnoho kouzelných i nekouzelných rodů, které mezi sebou válčili, nicméně nyní se chci zabývat více těmi čarovnými.
Každý rod by si přál být tím nejmocnějším, nicméně k tomu potřebují i silné šikovné potomky, kteří by byli těmi nejlepšími čaroději.
Jeden takový velký rod tam je. Dokonce patnáctiletý chlapec, Kellen, je hlavní hrdina. Blíží se mu pomalu šestnáct let, což je pro mladé čaroděje velmi podstatné. Do šestnácti let se totiž rozhodne, zdali se stane čarodějem, nebo se ukáže, že své schopnosti neovládl a bude obyčejným sluhou, který musí zpravidla sloužit čarodějům.
Ačkoli Kellen pochází z té nejslavnější rodiny rodu čarodějů, jeho magické schopnosti se ne a ne objevit.
Proto mu nezbývá, než se pokusit magii ovládnout jinak. I kdyby měl použít třeba balíček karet.

Zbytek nechám na vás. Kdo knížku nečetl, určitě se po ní nemusí bát sáhnout jako já. Právě naopak budu muset valit pro druhý díl!

Za mě 4,5* z 5*.

P.S.: Teď zpětně se mi dokonce ta obálka šíleně moc líbí! :D
 


Kočky útočí - recenze

30. září 2018 v 11:53 | D O M I
Název: Kočky útočí
Autor: Sarah Anderson
Žánr: lkomiks
Počet stran: 112
Rok vydání: 30.7.2018
Milujete komiksy? Já děsně moc.
Dokonce jsem si kdysi tvořila několik vlastních komiksů, ale o tom možná někdy později.
A pokud jste fanoušky obrázkových příběhů, určitě jste slyšeli o autorce Sarah Anderson, která tvoří momentálně jedny z nejpopulárnějších komiksů o "puberťácích" a introvertech v jednom.

Všichni se do něj zamilovali, protože se v tom téměř každý najde. A to kolikrát ani nemusíte být introvert.

Před několika měsíci vydala nové vydání s názvem: Kočky útočí. A už ji mám doma taky.

Hlavní postavička je namalovaná poměrně jednoduše, aby především dokázala vyjádřit pocity mimikou, jinak nic extra složitého není třeba.

Podle mě ta sláva těchto Sářiných komiksů je založena právě na té jednoduchosti. Nikdo ani neočekává složité tvary a vystínované postavy.

Nicméně humor, který je v každém stripu obsažen, je nepopsatelný"!
Doslova je znát, že se jedná o zážitky, které se zakládají na skutečných událostech, protože jak jinak bychom vysvětlili, že se téměř v každém jejím příběhu najdeme?
Knížka Kočky útočí, kupodivu není pouze o kočkách. Samozřejmě - milovníci kočkovitých mazlíčků si knížku užijí o to víc, ale řekla bych, že se opět najdete i v několika příbězích o samotné autorce.

Dovolila jsem si pro vás vybrat jeden obrázek, u kterého jsem se našla i já, když kreslím na PC. :D

Zkrátka pokud knížku nemáte, určitě neváhejte. Sice ji přečtete do hodiny, ale tyhle komiksy se přece dají číst neustále dokola. :)

Tisíc kousků tebe - recenze

30. září 2018 v 11:38 | D O M I
Název: Tisíc kousků tebe
Autor: Claudia Gray
Žánr: literatura pro dívky, fantasy
Počet stran: 280
Rok vydání: 9.10.2017

Takže, i já jsem se rozhodla tuhle knížku pořádně prolistovat, jelikož jsem o Tisíc kousků tebe četla spoustu chvály ale také i samotná autorka se chystá na letošní Humbook! Tudíž bych se ráda dostala do centra dění a zjistila, o čem příběh je.

Důležité ale říci - před touto knížkou jsem naposledy četla 4. díl série Selekce a tyto knihy mě absolutně očarovaly nápadem a plynulostí děje. Tudíž, když jsem se dala do Tisíců kousků tebe, přišlo mi ze začátku všechno "až moc dané". Tím myslím, že do Meg jsou zamilovaní dva kluci (tak rychle a tak oddaně), kteří oni šíleně usilují - přitom my vlastně nevíme proč.

Zkrátka nějakou touto zápletkou hned na začátku se mi do čtení moc nechtělo. Proto se taky stalo, že jsem se touto knížkou fakt prokousávala měsíc! Chápete to? Měsíc…
Přitom všude o tom všichni básní.

Nicméně, i u mě nastal zlom. A to vám řeknu přesně - na 130. Stránce. Do té doby jsem knížku fakt četla skoro až z povinnosti a jen po kapitolách. Následně mě ale před týdnem čekala cesta do Prahy vlakem a tak jsem si řekla, že tam knihu dočtu - protože ve vlaku mi nic jiného nezbývá. A opravdu to začalo.
Zrovna jsem se ocitla v části příběhu, kdy Meg byla v Rusku a tím královským prostředím mi to právě docela připomínalo příběh Selekce.
Zakázanou lásku mezi Meg a poručíkem Markovem mě velmi bavilo pozoorvat a děsně jsem jim fandila! :D A právě si troufám říci, že tato část v Rusku byla dle mého nejlepší z celého příběhu.

Naštěstí ani dále jsem nebyla zklamaná, protože autorka knihy si na závěr schovala několik vyvrcholení, u kterých jsem měla dvakrát absolutně husí kůži. A dokonce jedenkrát mi i ukápla slzička.

V závěru se tak VELMI NEČEKANĚ stává tahle knižní série moji oblíbenou a rozhodně se musím vrhnout na druhý díl.
Pro mě je tedy tato knížka velkým překvapením, u kterého, kdybyste náhodou váhali jako já, zkuste tedy počkat na stranu 130 a dál. :D Určitě se vám to zalíbí.

Harry Potter Cesta dějinami čar a kouzel - recenze

18. června 2018 v 18:35 | D O M I
Pokud jste fanouškem Harryho Pottera, tak určitě sbíráte všechny knížky celé této série a proto by vám neměla chybět ani novinka z Knihozemě! Připravila se pro vás krásná ilustrovaná učebnice Harryho Pottera: Cesta dějinami čar a kouzel.
I já jsem se nemohla dočkat, až ke mně tato krásná knížka dorazí a doma jsem ji několikrát prolistovávala ještě před začátkem oficiálního čtení.
Knížku jsem trošku naschvál nazvala učebnicí, jelikož se v ní skutečně dozvíte spousty zajímavostí, které možná nikde jinde ani nedohledáte.

Tak třeba za prvé - spatříte skutečný rukopis J.K. Rowlingové! :D Je pravda, že možná někde na googlu něco takového naleznete, ale upřímně mě nikdy nenapadlo to hledat a teď jsem tím byla v knížce hodně fascinovaná. Je zde uvedeno několik ručně psaných pasáží z hlavního příběhu Harryho Pottera a dokonce i nevydané pasáže, které se nakonec vyškrtly. Vše samozřejmě v angličtině.

Za druhé - víte, že rovněž J. K. Rowlingová dost dobře kreslila? V knížce jsou zveřejněny její kresby hlavních postav. Přesně tak, jak je nakreslila, si je představovala a přála si je vidět. Až tyto obrázky v knížce naleznete, možná budete jako já zírat, že především Harry, Hagrid, Brumbál a Minerva vypadají přesně jako postavy z filmu. (Samozřejmě tím narážím na to, že je úžasně fascinující, že postavy ve filmu vypadají jako prvotní kresbičky Rowlingové.)

Za třetí - miluju ty hlavní ilustrace, které jsou v celé knize. Kreslí je Jim Kay a nedokážu se rozhodnout, která se mi líbí nejvíce. Budete si jimi neustále chtít listovat. (Dobře, nejvíce se mi líbí návrh Příčné Ulice a Klofan s Hedvikou.)

Za čtvrté - na každé stránce se dozvíte něco víc z kouzelného světa Bradavic. Ať už o lektvarech, černé magii, zaklínadlech, Mandragorách… zkrátka najednou vám vše do sebe zapadne.
Za páté - v knížce jsou i úkoly, které si můžete sami vyzkoušet.

Za šesté - zapamatovala jsem si informaci o Moudrém Klobouku. Respektive to, že Moudrý Klobouk nebyl první nápad, jak se měli studenti rozřazovat do kolejí. Asi vám to prozradím… - zvažovalo se, že by z každé koleje obživly sochy zakladatelů čtyř kolejí, které by si vybíraly studenty do svých kolejí. Tenhle nápad se mi taky zamlouval. :)

Za sedmé - je zde několik stránek o věštění a jasnovidectví, které mě hodně bavily. A docela dlouho jsem se zdržela na dvojstránce "věštění z ruky". Doporučuju! :D

Za osmé - draci a dračí vejce. Další dvoustránka, kde se lépe dozvíte o jednotlivých druzích draků. Přemýšlela jsem si, které z ukázaných deseti dračích vajíček bych si vybrala a odnesla domů. :D Líbil se mi Peruánský Zmijozubý a Čínský Ohniváč.


Za deváté - uvidíte, jakým složitým stylem psala Rowlingová celou sérii Harryho Pottera. Jedná se o poměrně složité plánky a mapky, kde přesně měla určené, co se v jaké kapitole má stát. Bylo zajímavé to prostudovávat.

A nakonec za desáté - pro všechny věci, které jsem nevyjmenovala. Je toho tolik, že určité každého z vás nadchne jiná pasáž ze skrytých částí celého příběhu.

Šest Vran - recenze

28. května 2018 v 13:17 | D O M I
Tuto recenzi pojmu poněkud odlišně, jelikož se vám pokusím více říci svůj názor na knížku a přístup k ní (a samozřejmě se pokusím vynechat veškeré spoilery).
Když knížka v roce 2017 vyšla, ihned jsem jí zaznamenala, jelikož mě nadchly černé kvalitní stránky a byla pro mě velmi zapamatovatelná.
Ovšem když jsem si pročetla úvodní znění příběhu, vůbec se mi námět nelíbil. Říkala jsem si dokonce, že tuhle knížku nejspíš nikdy ani číst nebudu, protože se mi příčí spousta jmen, nic neříkající názvy, oblasti, svazky, zkrátka tenhle VŠECHEN ZMATEK!
Připadám si pak strašně ztracená. A pochopení děje bych určitě nezjistila dřív jak na stopadesáté stránce. A to jsem nijak zvlášť nepotřebovala si ověřovat. Je lepší si najít lepší knížku, že.

Jenže co se tedy změnilo. Knížku mám kupodivu přečtenou.
Zlomilo se to, když jsem zaznamenala, že vychází druhý díl. A ten se mi už na první pohled taky děsně zalíbil. Navíc jsem zjistila, že první díl sklízí úspěchy a všichni jej opěvují a nemohou se dočkat dvojky.
Zrovna jsem toho do školy moc neměla a tak jsem si řekla, že svou první nechuť přemůžu a vrhnu se do prvního dílu.
Na začátku příběhu jsem si říkala: "Jo, nemýlila jsem se. Fakt to vůbec nechápu."

Hned na začátku se na vás vychrlí spousta neznámých pojmů, lidí, oblastí, názvů a jste prostě a jednoduše ztracení. Ještě že se naštěstí hned v první kapitole načte zápletka pro mě alespoň trošku atraktivní, která mě nutí číst dál.
Každopádně jsem se stejně se čtením prala.

Šest Vran není název náhodný. V knize sledujeme příběh šesti jedinců, kteří vždy příběh vypráví z jejich pohledu. Ale není to nic extrémního, častokrát jsem zapomínala z "koho pohledu" zrovna čtu. Příběh se stále posouval v jedné dějové linii, jen se zkrátka někdy více zaměřili na jednu osobu. Každopádně rovněž se častokrát vraceli do minulosti, abychom pochopili vztahy mezi postavami.

Pro ty z vás, kteří jste Šest Vran už četli, mám trošku vtipnou poznámku. Prvních 70 stran jsem si myslela, že Kaz je šedesátiletý moudrý stařík… :D Opravdu. Určitě se někde na začátku zmínilo, kolik mu je zhruba let, ale jak jsem se čtením ze začátku trápila, dost možná jsem tuhle informaci vůbec nepostřehla.
Zhruba na sedmdesáté stránce mi začalo připadat divné, proč by se jiné sedmnáctileté dívce líbil staroch. :D
Nicméně když jsem se dostala přes tu stopadesátou stranu, konečně mě čtení začalo bavit. Začala jsem chápat názvy míst, svazků a lidí samotných, ve kterých jsem měla zprvu zmatek. Ovšem to je poměrně normální u příběhů, kde se jedná o zcela nové (neexistující) prostředí.

A tak poté jsem usoudila, že se jedná o bezvadný příběh, který jsem následně přečetla za čtyři dny.
Přesto jsem se s tím začátkem táhla tak dlouho, že celé čtení knížky se pohybuje v rozmezí čtrnácti dnů.
Teď už se ale mohu připojit k nadšencům Šesti Vran a jdu se vrhat na dvojku - Prohnilé město. Juchů!

ZÁVĚREČENÉ HODNOCENÍ
4* z 5*

Kam dál