Březen 2013

Nové boty na sport

28. března 2013 v 16:49 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Opravdu, děsně se mi zlepšil den, když jsem vešla do obchoďáku a v obuvy našla přesně vysněný boty! :-)
Ne, momentálně nemluvím o žádných "high heels", nebo balerínkách.
Poslední dobou se s kámoši nudíme (když teda nás nečeká další den hromada testů, to je pak práce až až), ale zkrátka se domlouváme a chodíme si buď někam zaběhat, nebo zůstáváme v tělocvičně.
Ovšem to jen tak stranou...
Každopádně jsem děsně toužila po nějakých barevných teniskách na sport a našla jsem je.Bohužel nebyly jedny z nejlevnějších a tak jsem se snad půlhodiny rozhodovala, jestli to do nich vážně vložim. Nakonec jsem udělala správně.
Z brigád jsem si totiž pečlivě našetřila a tak jsem si mohla pořídit i ještě tři kousky v adidasu.
Předminulý týden jsem totiž trenérovi na tréninku oznámila, jestli by mi nemohl zařídit novou registračku, že ta co mám už od 12 let je už prošlá. :D
Doufám, že se to tedy brzy vyřeší a nejspíš tak od května bych mohla zkusit znovu nějaký ten turnaj. Asi jsem blázen a tudíž i děsně neinformovaná, když do toho stále chci jít, ale tak moje zvědavost mi nedá.
To mám taky z toho, jak pořád koukám na ty americký seriály.
Snad v každém z nich hraje nějaká holka tenis. (A to to ani neni vůbec pointa seriálu, zkrátka jen scény mimo. :D viz.: PLL - Spencer, TLG - Sutton/Emma).
Už několikrát jsem přemýšlela, že bych zkusila něco nového, jenže po dlouhém zvyžování mě vůbec nic nenapadlo. Navíc už nepatřím mezi nejmladší :D a myslím, že bych tu mou "novinku" pak stejně nedotáhla do konce.

JuniorInternet - 14.ročník - JuniorText

24. března 2013 v 10:57 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Někteří možná znáte, jiní ne, internetovou soutěž JuniorInternet.
Jak sami píší na svých internetových stránkách, JuniorInternet slouží jakožto odrazový můstek pro mladé internetové nadšence.

Může se přihlásit každý do svých 18 let, poté už bohužel přichází smolík, a to břemeno, najít jednoho z nejlepších, musíme přenechat ještě mladším.

Tento rok se konal již 14.ročník a jelikož jsem tenhle rok plnoletá, ten příští už bych se nemohla zúčastnit.

Už jednou jsem se do Junioru přihlásila, a to předloni do kategorie JuniorWeb. (V soutěží je možné si zvolit kategorii, do které přihlašujete svůj projekt, a to - • JuniorWeb, •JuniorDesign, •JuniorErb a •JuniorText)

Ovšem tenkrát jsem neměla ani možnost prezentovat svou práci a tak jsem se jela na konferenci alespoň podívat.
Přijde mi, jako by byla laťka každým rokem vždy zasazena o něco výše, jelikož se každý rokem hlásí i početně více (a šikovných) lidí.

Jak jsem tedy zmínila, rozhodla jsem se tento rok naposledy zkusit své štěstí v Junioru. Zvolila jsem si kategorii JuniorText a během jednoho večera (poměrně hodně strávených hodin) jsem celý text sepsala.
Zvolila jsem styl příběhu, protože když jsem se tak rozpomínala, typ příběhu nebylna konferenci běžný, nejčastěji byly voleny úvahy, avšak to pro mě bylo také o něco těžší.
Zadání znělo pro celou kategorii juniorText stejně - "Internet a vzdělávání".

(Na konci článku, kdo bude chtít, si může mou práci přečíst.)

Jednoho dne na facebookové stránce napsali z konference oznámení, že v tento den (řekněme třeba... 12.března) rozešlou maily všem finalistům, kteří pojedou svou práci reprezentovat do Prahy na konferenci.
Všichni samozřejmě seděli u počítačů a pravidelně obnovovali stránku e-mailu. Po pár hodinách se objevila další zpráva: "Konečně jsem rozeslali e-maily všem, kteří pojedou prezentovat svoji práci, gratulujeme a těšíme se na vás."
Jdu se podívat na e-mail...
... a nic.

Takže v tu chvíli jsem si vzpoměla, že až budu chtít jít na vysokou, (stále si ještě nejsem vůbec jistá, jestli to bude ta žurnalistika, ale přeci...) tak opravdu nebudu mít skoro nic, co bych přidala ke zkušenostem. Bohužel "měla jsem to štěstí", že ani na žádné olympiádě z českého jazyka jsem nebyla a teď babo raď.

Konference byla 23. března.
Smířila jsem se s tím, že tedy oslavím mamky a sestřenčiny narozeniny, které se narodily ve stejný den a zůstanu doma.
Ovšem ne 12., ale 16. března mi přišel nečekaný e-mail.
Zkráceně: "Gratulujeme Vám, byla jste nominována na vítěze JuniorTextu."
Měla jsem šílenou radost. Děsně jsem si přála tam jet, ale zároveň jsem věděla, jaká konkurence dneska je a že dozajista tam budou snad všichni lepší než já - minimálně v té mé kategorii.
(Mimochodem, jedna z mých myšlenek také byla, že mi přišel e-mail později určitě kvůli tomu, že jim to někdo odřekl a do Prahy nepojede, tak hledali náhradníka. Proto ten pozdní e-mail.)

V Praze v budově FIS VŠE, jsme se sešli všichni finalisté v 9 ráno.
Musím říct, že nakonec panovala přátelská atmosféra a nikdo vyloženě "nešel proti nikomu". Bylo nás tam okolo 15 a dozvěděli jsme se, že nás 15 vybrali ze všech 334 zúčastněných. :-)

Samozřejmě převahoval počet kluků, jen já a Monča (holčina ze Slezska) jsme tam zastupovaly dívčí stranu. (Ovšem pohlaví na soutěž nemělo vůbec vliv, samozřejmě.)

Poměrně jsme se během toho celého dne všichni spřátelili a celý den byla zábava.
V dopoledním programuvšichni prezentovali svoje práce. Jak JuniorWeb, JuniorDesign a JuniorErb. Věděla jsem již doba, že jediný JuniorText přímo neprezentuje to, co napsal, ale jak jsem se tak o všech dozvěděla, byla jsem jediná, kdo tam za JuniorText byl.
V každé kategorii byli minimálně 3 soutěžící, ale já byla jediná.
Když došlo na vyhlašování všech kategorií, asi v půlce nečekaně přiběhl jeden z pořadatelů a organizátorů na pódium a sdělil, že ještě mezi vyhlášením další kategorie chce vyhlásit právě JuniorText: "Ve 14.ročníku soutěže JuniorText vyhrála Dominika Nováková."

(Na jedné stránce se mohl přenos z konference sledovat živě: ↓)

Takže se vlastně vysvětlilo to, že ten pozdní e-mail mi došel déle, kvůli tomu, že právě jedinou mou kategorii musela porota vyhlásit ještě před samotnou konferencí a dát vědět vítězi.
Přitom já si doma myslela, že jsem pouze nominována na jednoho z vítězů, ne na vítěze. :D
Ale ne, samozřejmě jsem byla děsně ráda, opravdu, ani nevíte... I ceny potěšili :-) a potom jsem musela rychle odjet zase zpátky domů, jelikož mě čekala brigáda.
P.S: Takový frmol jsem v životě nezažila, třeba jenom samotných párků v rohlíku jsem uděala přes 300!
Nakonec po brigádě jsem šla vše oslavit s kamarádem a bylo to možná i nejlepší než všechno ostatní - rozhodně lepší než 300 párků v rohlíku. :D

A zde již slíbený text - příběh.
Téma: Internet a vzdělávání.
Možná porotu zaujal, jak kvůli zpracování, tak ale i, že obsahuje opravdu "to" vzdělání. (Alespoň z literárního hlediska.)
(Proplétání Erbenových, Máchových a Puškinových veršů.)


"Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu … říkati?" zkusil si tipnout Hynek.
"Ne! Zase špatně!" okřikla ho velice rázná sestřička Jarmila. "Pamatuješ, co ti řekla paní učitelka? Jestli se do zítřka tu básničku nenaučíš, dá ti za úkol odrecitovat opravdu celého Oněgina! A to je teprve oříšek!"
Hynek napůl uražený Jarmilce odmítal jakkoli odpovědět, proto se zvedla z čistě povlečené postele a namířila si to do svého pokoje. Ovšem nakonec se u jeho dveří ještě pozastavila: "A kdybys celé dny netrávil jenom hraním her a alespoň si na internetu našel něco do školy, aby to prospělo tvému vzdělání, tak bys možná věděl, kdo to ten Oněgin je," a odkráčela ladnou chůzí.
"Pche! To tak!" odfrkl si Hynek, "spíš kdybych nebyl dyslektik, bylo by vše jednodušší!" a natáhl ruku po ovladači. V televizi běžel starý záznam z koncertu, který měl už možnost zhlédnout alespoň desetkrát. Vstal a přešel ke svému stolu, aby zapnul počítač. Chtěl se odreagovat u nějaké online hry. Pohodlně se opřel o židli a začal si libovat. Vyhodil nohy na stůl, které ovšem zapříčinily pád několika starých nahromaděných papírů na zem. Sklonil se pro ně, aby je sebral. K jeho překvapení mezi nimi ležela i žákovská knížka.
"Páni, už jsem ani nedoufal, že tě někdy najdu." Pronesl k ní, ale přesto jakoby k sobě. Otevřel první stránku, kde spatřil spousty špatných známek z českého jazyka. Chvilinku jenom seděl, a vážně přemýšlel. Kéž by byl na tom stejně jako jeho spolužáci. Ti si dokáží zapamatovat až neuvěřitelně dlouhé texty. A on ani jeden verš.
Nakonec kurzorem myši najel v pravém horním rohu na křížek a hru zavřel. Nyní se rozhodl pro něco jiného. Zamířil si to na internet v celé jeho síle a obsahu. "Já ti ukážu, že se nedokážu vzdělávat, to umí každý druhý. Ale jen to je děsně nudný." Pomyslil si.
"Evžen Oněgin." Zadal do vyhledávače a dal se do čtení.
"Páni! Neuvěřitelný! Jak může někdo napsat tak velkou knihu a kor v rýmech?" žasl nad talentem autora.
"Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu DODATI! No jo, "dodati", že mě to nenapadlo." A pokračoval dál.
Internetová stránka mu nabízela přechod na dalšího autora. Zvědavost mu nedala a už si procházel životopis Erbena a dalších spisovatelů, až zcela zapomněl na čas. Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad Hynkem tam visela.
Do pokoje mu vešel mladší bráška, který si mnul očka a začal před ním zívat. Nic neříkal.
Hynek ho zaznamenal až po chvilce: "Vildo, copak tu ještě děláš? Máš už dávno spát, zítra vstáváš do školky." Řekl přívětivým a konejšivým hlasem.
"Nemůžu spát, zdálo se mi něco ošklivého. Kde je maminka?" ptal se.
"Neboj se, každou chvílí by měla přijít. Chceš na ní počkat tady?" letmo se na Vildu podíval. Ten unaveně přikývl.
Uložil brášku a vypnul počítač. Věděl, kam teďka půjde.
Zaťukal, aby upozornil sestru, že k ní vchází. Odhodila časopis, který právě četla a vyčítavě se na něj podívala: "Co tu chceš? Jdi pryč!"
Hynek se pousmál a přešel k jejímu stolu. Opřel se o něj a přehodil nohu přes nohu.
Jarmila ho nechápavě pozorovala: "Víš co? Myslím to vážně, jdi pryč, chci mít soukromí…"
"U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo…," přerušil ji Hynek.
"Co… cos to řekl?" žasla Jarmila.
"Byl pozdní večer - první máj. Večerní máj - byl lásky čas…"
"…hrdliččin zval ku lásce hlas." Dodala za něj.
Jarmila se posadila a skoro jí ukápla slza. Nepoznávala svého bratra: "Jak jsi to dokázal? A co ten Oněgin?"
"Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati."
Jarmile se zatajil dech: "Takže ses konečně na tom internetu dozvěděl i něco užitečného?"
Hynek se pousmál: "Nevěřil jsem ti, že bych tam mohl najít něco, co by mě naučilo, ale zároveň i nenudilo. A popravdě, mluvit ve verších je dost zábavné."
Přátelsky se objali a na delší dobu usmířili. "Mimochodem, vyhledal jsem si na jednom webu velice zajímavý starý dokument, který v televizi nedávají."
"Nemusíš to s tím učením zase tolik přehánět, všeho s mírou." Zasmála se Jarmila.
"No, on je o mé oblíbené kapele."
Jarmila mu prohrábla kučeravé vlasy: "No jo, že mi to nebylo jasný! Kde je ten nový Hynek, co tu byl před minutou?" větu pronesla i přesto láskyplně.
"Ale i tím se dozvím zase něco nového. Nehledě na to, jaké téma studuji." Snažil se jí přesvědčit.
Ovšem už nemusel, byla přesvědčená. A nejen to, hlavně pyšná! "To máš pravdu. Internet je nekonečný."
V ten moment oba zpozorněli, dole zaznamenali hluk.
Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
večer zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
máma vchází do dveří: "Hynku - Viléme - Jarmilo, jsem doma."

Styl - Emily Fields (Shay Mitchell)

22. března 2013 v 19:10 | Dominikísek-Dominika Nováková
Jak jsem se kdysi zmínila, tak v první serii mě na první pohled do očí "praštila" právě postava Emily (Shay Mitchell) a děsně jsem si ji oblíbila. Teďka postupem času mi začala připadat nejvíce sympatická Hana, ale to jen tak stranou. :-)

Emilyn styl je nejspíš nejpohodlnější. Zjistila jsem, že právě můj styl je jí asi nejvíce podobný. Nosí skvěle střihy triček, občas i hezké letní barvy, a děsně obdivuju její dlouhé tmavé vlasy.

Vtipné je, že mi děsně připomíná živou Poccahontas. Stejné barva pleti + výraz v obličeji + barva a délka vlasů.
Navíc i přesto, že není až tak vychrtlá, vše zachraňuje její výška, z dívek je nejvyšší. Takže ať si navleče cokoli, myslím že snad vždy jí to děsně sluší.
Na stránkách Pretty Little Liars právě běží soutěž - možnost setkat se se Shay Mitchell. Bohužel (a vlastně samozřejmě...) to platí pouze pro státy USA.

Outfity, kterými jsem se inspirovala. :-)

Myslím, že to je ještě fotografie z první série Pretty Little Liars. Děsně se mi líbila barva a střih trička. :-)
Moje je o něco obyčejnější. Tričko: GATE - 99,-

Další outfit, opět z první série.
Znovu volné, pohodlné tričko. Snad nejčastěji vybraná volba Emily. :-)

Tričko: H&M - 199,-

A poslední styl spíše přímo Shay Mitchell. Večerní šaty.

Internetový obchod - Šaty: Butik Radost - 899,-

Styl - Hana Marin (Ashley Benson)

12. března 2013 v 13:07 | Dominikísek-Dominika Nováková
Sice vytvoření dalšího stylu trvalo poměrně delé než jste byli zvyklý, avšak nakonec jsme se koečně dočkali.
Vím, že to neustále měním, ale během poslední doby, co sleduju PLL mi Hana přijde teďka nejsympatičtější. V posledních dílech je z nich taková "nejklidnější" a nějak extrémně nepanikaří.
Jinak kdybych měla všechny dívky porovnat, tak je z nich Hana asi nejhezčí. Děsně se mi líbí její krátké vlnité vlasy, sluší jí snad více než ty dlouhé.

Co se jejího stylu týče, dbá na módu nejpečlivěji a i její role má vystihovat takovou "módní nadšenkyni".
Když to vezmu dle barev, tak právě snad na jediné Haně můžeme spatřit občas i nějaký ten hodně barevný výstřelek, ostatní holky mi přijdou, že nosí především tmavé a nevýrazné barvy.
Nejvíce se mi na ní však líbí různé odstíny růžové, které jí celou zvýrazní.
Nejčastěji v seriálu nosí vlnité vlasy, ovšem najdou se i vyjímky, kdy je má zcela narovnané.

I když nemá zrovna nejútlejší postavu sedne jí takřka cokoli a ve všem vypadá skvěle.

Opět jsem se inspirovala jedním dílem ze třetí serie.
Má na sobě fialový top s oranžovými džíny.

Sice jsem nesehnala zcela přesné, ale pokusila jsem se alespoň o podobné zkombinování.
Top: C&A 129,-
Džíny: Lindex 349,-


Našla jsem ještě jeden outfit, který se mi zalíbil, i když více představuje samotnou Ashley Benson, než Hanu. :-)

Šaty: Marks&Spencer 599,-


Seriál: "The Lying Game", Similarity, and so one

4. března 2013 v 18:57 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Nakonec, po poměrně a nečekaně milém víkendu, jsem obdržela takový malý bonus - nachlazení.
Přesto jsem do školy šla kvůli testu, na který jsem se celý předchozí den připravovala.
Avšak na poslední dvě hodiny jsem byla omluvená, tělocvikář mě rovnou poslal domů ať tam neokounim se svejma bacilama.

Doma jsem zjistila, že vlastně zítra nic nepíšem - jaká to nádhera! A to bylo 12 poledne.
Přemýšlela jsem, co teda budu celý den dělat. Je pravda, že jsem dost nachcípaná a musim to zkrátka vyležet.

První důvod - nechci mít žádnou další zameškanou hodinu.

Druhý důvod - ve středu chci jít na brigádu.

Třetí - ve čtvrtek jedu do divadla. (Byla to poměrně drahá investice, škoda to teď už nevyužít, kor v anglickém jazyce.)

Čtvrtý - v pátek znovu divadlo (či nějaké podobné představení na které jdeme se školou).

Pátý důvod - Od pátka 13:10 mi začínají PRÁZDNINY! ♥

Šestý důvod - do něho spadá samozřejmě 5.bod ovšem doufám, že vše vyjde skvěle, ani jeden z nás nebude nemocen a něco podniknem. Fakt už nechci být doma zavřená. Můj denní program vypadá totiž asi takto: vstanu, jdu do školy, vrátím se domů, učím se, jdu spát - a znovu dokolečka.
Bohužel nic moc.

Tak tedy, když se vrátím k předchozí myšlence...
Zkrátka bylo poledne a vůbec jsem nevěděla "do čeho kopnout", chtěla jsem si pustit další díl PLL, ale pak jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně viděla.
Najela jsem si na stránku se seriálama a rozhodovala se, který si pustím. Aby bylo jasno, měla jsem v plánu najít něco nového, co neznám a že toho bylo sakra dost!

Proto jsem si vybrala styl ruské rulety (P.S: dneska jsem psali na Rusko) a zvolila náhodný seriál.
Hodně mile mě můj výběr po prvním dílu překvapil. Moment, né, vlastně do 15 minut!

Ani jsem to netušila, ale i tento seriál je založen na stejnojmenné knižní sérii od spisovatelky Sary Shepardové, která napsala Pretty Little Liars!

Pamatuji si, jak jsem si na začátku prvního dílu hnedka vybavila: "Zvláštní, něčím mi to připomíná PLL," (naštěstí) opravdu během následujících minut se to vyvýjeli docela jiným směrem, ale i název tohoto "sitcomu" může být zavádějící s PLL.

Jmenuje se The Lying Game.

Musím podotknout, že jsem si hlavní herečku HNEDKA děsně zamilovala. Hodně mi je sympatická a pořád se musím pozastavovat nad jejím vzhledem - děsně mi připomíná Amandu Bynes (například z filmu: Supernáhradník, Ztroskotaná láska...)

A o čem že seriál je?
Děj se zaměřuje na Emmu (Alexandra Chando), dívku v pěstounské péči, která zjistí, že má identické dvojče, Sutton. Dívky byly rozděleny při porodu, Sutton byla adoptována bohatými rodiči a žije dokonalý život. Sutton přemluví Emmu, aby na pár dní předstírala, že je Sutton, která zatím hledá informace o jejich biologické matce v Los Angeles. Emma brzy zjistí, že Sutton skrývá mnoho tajemství. Teď musí Emma pokračovat v předstírání, že je Sutton. Když si Sutton chce vzít svou identitu zpět, Emmina budoucnost je neznámá a jak dvojčata, s pomocí jejich nejbližších přátels, se prohrabávají tajemstvími lidí kolem nich.

Celý den mi dělal seriál společnost a myslím, že ještě bude... alespoň do té doby, než půjdu spát.


P.S: Prohlížela jsem fotografie na google a dopátrala se zajímavých fotografií.

Zde je fotografie Alexandry Chando (Emmy/Sutton), hlavní herečky ze seriálu TLG. (Připomíná mi právě onu Amandu Benson.)

Pro porovnání - starší fotografie Amandy Benson↓
(Přijde mi, jako by byl rozdíl jenom v narovnaných/navlněných vlasech.)

A jedna z novějších fotografií Amandy...

...kde mi pro změnu připomíná PENNY (Kaley Cuoco).

Já všude vidím nějaké podoby. Opravdu - vždy a všude (to potvrdí kamarádka Majda.)
Teď mě omluvte, jdu si pustit další díl.

KOMIKS - Na Paloučku 59. díl - "Nekonečno"

2. března 2013 v 10:27 | Dominikísek-Dominika Nováková |  COMICS
Sama bych tomu neuvěřila, dokud bych to neviděla až opravdu hotové!

Konečně jsem nakreslila další díl Kvítkova stripu! :-)

Ovšem vše trvalo snad o dvojnásobek déle, jelikož mi dochází baterie u pera od tabletu. :-/

Vůbec, ale VŮBEC nechtělo spolupracovat, takže dokud to nevyřeším, další díl asi neočekávejte, asi pětkrát jsem totiž i tenhle strip chtěla zavřit a ukončit. Ta tužka mě tak vytáčela!

Nevadí, každopádně jsem ráda, že i já mohu Kvítka po delší době spatřit (ano, chyběl mi).

Dokopalo mě k tomu téma týdne, na které jsem hodně dlouho nic nenapsala, tak teď teda kreslím. :-)