Červenec 2013

Žiju a dělám

30. července 2013 v 11:53 | Dominikísek-Dominika Nováková
Páni, opět jsem se dlouho neozvala. Myslím, že k tomu mám hodně důvdů, zkrátka vůbec nestíhám, ale přsto pořád vymýšlím, o čem všem bych mohla napsat článek.
Jistá osoba pořád mluví o tom, ať zhodnotím kvalitu mlíka, ale bohužel nic takového dneska (ještě) nenapíšu.

Neustále střídám můj pobyt na chatě a doma. Mimochodem, v těch vedrech semi pořád chce spát a tak jsem taková ve všem lenivá.
Pořád si dolévám pití a stejně mi přijde, že jsem duchem nepřítomna.
Předevčírem jsem si venku četla a mamka mi říká, ať si dám pozor, že mám ve sklenici vosu!
Však jasný, každý se bojí vos a nenáší, když ho ďobnou.
Já ale zkrátka nepochopím, že jsem po 10 minutách skleničku vzala a chrstla do sebe celý její obsah!
No samozřejmě, že jsem v tu chvíli byla na nohách a všechno zase plyvala ven. I s vosou.
Přejel mi mráz po zádech, co všechno se mohlo stát, naštěstí už ale byla utopená.

Neustále u nás doma někdo zvoní a tak chodím otvírat. Jednou přišel taťka domů a opět slyším zvonek. Říkám si, že to bude určitě pro něj, ale pořád nevykoukával.
Tak jsem tedy vyšla já a volám od nás z verandy na nějakého pána: "Dobrý den, co potřebujete?"
On se zarazil: "Eh... ahoj Domčo, to jsem já."
Byl to manžel mé sestřenice, se kterým si na tutovku tykám.
V ten den jsem si usmyslela, že návštěva očního je tady místní.

Mimochodem - tam jsem byla včera. Mám dioptrie: 1,75.
Ovšem i 2 by mi nevadily. Jde to se mnou z kopce a pořád protestuji ty brýle nosit. (Když nemluvím o škole, nebo o řízení).

Nejvíce mě dostalo, že jsem začala trpět na ranní a noční nevolnosti. Ach ne, nejsem těhotná, ovšem nechápu, kde se to najednou vzalo. Zkrátka v jednu ránu se probudí a do šesti večer lítám po venku po chatě a společně s mátovým čajem v ruce to bolavé břicho rozdejchávám. Už jsem s tím byla za doktorkou, jelikož kvůli tomu nemůžu skoro vůbec jíst a točí se mi hlava. Trvá to 4 dny a za tu dobu jsem děsně zhubla. Hm, v tuhle chvíli to neberu za nějaké plus.
✨ Ad Lucem ✨

Ráda bych řekla, že v mé první GiveAway vyhrála Zuzka a tak jí brzy zašlu její vybranou výhru - tělové mléko od Baley.
Gratuluji ti! :-)

Dnes ráno jsem dočetla knížku s názvem KŘÍDLA a musím říct, že se mi moc líbila. Málokdy jsem totiž z nějaké knížky nadšená, mám děsně vysoké měřítko na to, co mi přijde dobré. Zatím mohu prohlásit asi jenom o dvou knihách, co jsem kdy přečetla, že stojí za přečtení.

Jak asi víte, poslední čas točím spíše videa, než píšu články. Zrovna teď přemýšlím nad dalším, ale dokud neseženu kameru, tak budu muset vyčkat. Nápady na články jsem měla v poslední době velké, pořád uvažuji, že začnu fotit outfity. Teď asi ne úplně odle celebrit, jako to mám vlevo v menu, ale zkrátka jen ty svoje. :-)
To ale budu muset dojít pro foťák do Tesca, kde se mi vyreklamoval a já to pořád nemám cestu.

Před třemi dny mi pišla voňavka od adidasu FUN SENSATION a jsem z ní děsně nadšená! Konečně mám (a dokonce bezplatně) úžasně voňavou voňavkuu! Myslím, že mohu začít slavit. :-)

KINO:

Poměrně často koukám na filmy a chodím do kina. (Minimálně vím, že budu).
Byla jsem na PACIFIC RIM - Útok na Zemi, a nikdy by mě nenapadlo, že takovej klučičí film mě bude bavit!
Kolikrát se mi nelíbí herci ve filmech, neví proč, ale často mi přijde, že jsou na mě moc staří. :D
A tak si vůbec nedokážu vysvětlit, že se mi tu líbil hlavní herec. A to nemluvim o tom, že blonďáky zas tak v lásce nemám.
Cute | via Tumblr
Dokonce jsem si pustila Příšerky S.R.O DRUHÝ DÍL. V dobré kvalitě to bylo pouze v riginálním znění, ale to mi nezabránilo to nezhlédnout. Někdo říká, že dvojka stála za nic. Já zase, že je mnohem lepší, než jednička! Tak mc mě o avil, že až si udělám zase čas dvě hodiny, pustím si to! :D Poměrně dlouhý film...

Škoda, že jsem ještě neviděla PADOUCHA DVOJKU. :-(
Maruu OCHOISTA ♥ (MaruuGonzalez12) en Twitter

Ve čtvrtek hodlám jít konečně na můj milovaný žánr: V ZAJETÍ DÉMONŮ.
Tuším, že tobude podobné jako Paranormal Activity, ale už jen totušení, že to zakázali v jednom státě, protože to je moc strašidelný, tě nutí zkrátka to vidět.

A ještě nakonec, 7.září se chystám do Prahy na One Direction film! :-)
That's all.

Aukce o One Direction

25. července 2013 v 12:32 | Dominikísek-Dominika Nováková |  One Direction
Celé dny trávím na chatě a předevčírem večer jsem před spaním přemýšlela nad dalším videem,které mě napadlo.
Nedalo mi to, a hned další den jsem ho začala zpracovávat.

Ve skutečnosti trvali nejdéle ty animační části. Spojovala jsem všechny ty dvou vteřinové animky tak,jak jsem potřebovala, dohledávala, a vybírala muziku. Zkrátka to je všechno "Made by Me".

Opět to je něco pro fanynky One Direction, ale na druhou stranu, kdo o nich pořádně neví, takhle o nich něco třeba zjistí.
Berte prosím vás to video s nadsázkou. Všechna má videa byla, jsou a budou s nadsázkou, kdyby to ještě pořád někdo nepochopil. :D

Je to takové komické zpracování, ale přesto všechno je mám i tak ráda. :-)

Jedná se o Aukci o One Direction.


Fanynkovský názor na BEST SONG EVER

23. července 2013 v 20:09 | Dominikísek-Dominika Nováková |  One Direction
Takže,


Pokusím si co nejvíce srovnat myšlenky, budu doufat, že to vyjde, když ne, tak bohužel…

Od včerejšího večera přemýšlím, že tenhle článek napíšu, nedalo mi to.

Možná jste již slyšeli o One Direction novém videoklipu, k také jejich nové písničce Best Song Ever.
Když jsem o tom prvně slyšela, přišel mi ten název sakra laciný. A popravdě, mě i trošku naštvalo, že zkrátka volí takovéhle názvy. Už zpravidla platí, jakmile něco nazvete "nejlepším na světě", tak možná kvůli velkému očekávání se nasadí vysoká laťka, a pak to zaboha nedosáhne té kvality, jakou jste na začátku (možná) očekávali.
Párkrát jsem si song v audio podobě přehrála, a po prvním, nejspíš i při druhém poslechnutí mi refrén písničky nestačil. Zkrátka ještě ta špetka energie mi chyběla, kdybych to porovnala s What makes you beautiful, nebo třeba Live While We're Young.
Každopádně fajn, jsem fanoušek, který má rád jejich práci, a vlastně jsem tak naladěná na jejich styl a vkus, že po dalším poslechnutí tomu přicházím na chuť.
Ještě jsem si tak uvažovala, že mi tam nejspíš chybí ta optická vlastnost, proto jsem si řekla, že názor udělám, až po videu.
Celý včerejšek jsem strávila venku v bazénu a večer přišla na notebook. Četla jsem na twitteru a facebooku samé: "Tyvago! Zveřejněno! Nejlepší na světě!!!"
"Úžasné! Miluju je!"

Zpětně jsem si uvědomila, že snad při každém zveřejnění jejich videa se to těmihle ohlasy hemžilo a nemohla jsem se nad sebou divit, že jsem si tedy přečetla pár názorů, a ŠLA SI PUSTIT SERIÁL.
Zkrátka jsem ani nebyla nějak ochotná si videoklip pustit.
Když skončil, řekla jsem si, že už je tedy načase se na to mrknout.
Popravdě, asi nebudu schopná snad popsat, co jsem viděla.
Fajn, mělo by to jít, dalo by se to, ale tolik nadšení, srandy a nápadu jsem nikdy neviděla. Byla jsem moc mile potěšená, že i oni konečně udělali "mluvené video", takže trvá pro ně rekordních 6 minut!
Věděla jsem, že se budou převlíkat za jiné osoby, ale takhle perfektní jsem to neočekávala! Myslím, že nikdo z nás.
Zkrátka mají smysl pro humor, a kdybyste je chtěli osočit, že to ani nevymysleli oni (což se jich mile ráda zastanu, jsou takhle prdlí neustále), tak minimálně to všichni zahráli na 110% bez jediné chybičky!
Kolikrát jsem se pozastavovala, že to né, …přece to nemůžou být oni.

Mohla bych ocenit miliony faktů, které mě jako Directionera maximálně nadchli. Fajn, musím opravdu, opravdu nenuceně vynachválit Harryho outfit, protože takhle senzačně oblečenýho jsem ho asi neviděla. Nemluvě o vlasech (účesu) a výrazech, které ho tak moc vystihují a nad kterými se každá holka pozastaví: "Tyjo, kdyby takhle kouknul na mě."
(Ehm, kdo chce, mluvím o 0:42; 2:47; 3:39)

Nemluvě o tom, že ta krásná dívka, je Zayn. Achjo, možná by byl jako holka hezčí. :D

A asi nejvtipnější bod, kterého si všimne každý, kdo video uvidí.
Samotný Leeroy, a´lá blonďatý Liam.
Tak per-fektně tanečně nadaný, a věřte nebo ne, není gay. Za to by mohl všem takovým konkurovat. Děsně ho v jeho taneční kreaci zbožňuju a vlastně i v sebestřednosti: "Liame, a ty zůstaň jak jsi, protože jsi PER-FEKT!"

Kdo doteď neviděl, tak opravdu mohu potvrdit, že se ještě neseznámil možná ne tak s nejlepší písní, jako s nejlepším videoklipem EVER!

P.S: Vyhrálo to 24hodinové zhlédnutí na kanálech VEVO. Directioners překonali doposud neslavnější Miley Cyrus. Directioneři zase něco přeinternetovali.


Prázdninový relax

20. července 2013 v 15:34 | Dominikísek-Dominika Nováková
Sice jsou prázdniny již za půlkou července, ale napadlo mě zjistit, jestli jste si už stihli uvědomit, že opravdu jsou?
Protože, mně zkrátka posledních pár dnů to pořád přišlo nemožné a stále jsem přemýšlela, jak se odreagovata začít si to všechno hezky užívat.

Myslím, že hodně udělá to, když se seberete a zkrátka někam na pár dní zmizíte, máte čas si konečně sednout s knížkou (to dost platí v mém případě) a nevnímat čas.
Nevnímat, že je poledne, nebo tři odpoledne, vlastně ani jedenáct večer. Všechno nechat plynout a uvolnit se.

Do něčeho takového se právě poslední dva, tři dny dostáváma napadlo mě vám tu pohodu nafotit. :-)


Včera mě přijel navštívit sestřenice, která je už i mamina a celý den jsme tu blbly s jejíma prckama! :-)
Možná vám je někdy ukážu, má dvouletou dcerušku Verču a asi tak pětiměsíčního kloučka Lůďu.
Kromě toho jsem jí děsně chválila lak na nehty, takvej odstín všude hledám, a najednou se mi s ním ukáže! :-)


O knize Sex ve městě, jsem vám už básnila. Mimochodem, včera jsem ji konečně dočetla a tak někdy příště nejspíš dodám recenzi. :-)

A tohlejou naše ovečky, co máme na chatě. Větší je tedy ovečka, menší beránek. Říkáme jim: "Bela,Bela". Nebo "Ovce" a "Beran". Originální.
Ale jsou poslušné a slyší na tyhle unikátní oslovení.

Pořád jsme střídaly bazén/lehátka. Také se mi právě včera podařilo si vše dočíst.

Mamky nejoblíbenější časopis - Marianne. Našla jsem tam dvě věci, které si musím koupit. Ta první je ta novinky od Rexony a druhá je nějaký zdravotní kartáč.

Ehm, hodně inspiratvní záběr.

Samotné mi přijde komické, jak ty nohy vypadají na fotografii žlutě. Asi budu potomek Simpsonů.

Proč ne? (Při tomhle hrozila ztráta mobilu ve vodě).


Tak to bylo pár fotek z mých prázdnin. :-) Pokud také máte podobný záznam, dejte mi vědět, ráda se podívám! :-)

Jak poznat Directionera

19. července 2013 v 12:16 | Dominikísek-Dominika Nováková |  One Direction
Vždycky nad podobný článkem, jako je tento, se dlouho rozhoduji, jestli ho vůbec zveřejním.
Vždycky totiž rozjede vlnu odporu a odsuzování.
Vždycky se totiž vyskytnou ti, kteří mě osočí, možná i právem, či neprávém - co to je za malýho haranta, že tohle dělá? :D

Vide bylo hodně točeno s nadsázkou. Snad každý víme, že takhle se skoro nikdo nechová...
Ještě více mě dostalo, když jsem poté obdržela zprávy, co točím ANTI VIDEA? Přitom jsem jeden fanoušků.
Ovšem takhe se (bohužel) nechovám. Jen málokomu své nadšení sděluji.

V počítači ještě schraňuji vyfocení obrazovky, když to ono video zveřejnilo BRAVO. Ještě pořád jsem si to nesmazala,že mi to asi zkrátka přišla škoda.

Tak tedy konečně jsem se sebrala, abych vše uveřejnila, i u sebe na blogu...
...když to má těch 10 000 zhlédnutí.



Pro příště snad už jen slibuji, že zveřejnim nějaký ten "dospěláčtější" text.


Zatím příběh beze jména II.

18. července 2013 v 20:47 | Dominikísek-Dominika Nováková
Uvědomila jsem si, že po prologu a krátkém první díle asi nic neposoudíte.
Proto se pokusím přidat ještě druhý.
Škoda, že má blog.cz limit 4000 znaků, potřebovala bych víc.

Ještě něco... povídka nenese název: "Zatím příběh beze jména." Jenom chci najít leší jméno.



Zatím příběh beze jména

18. července 2013 v 19:39 | Dominikísek-Dominika Nováková
Drahé návštěvnice,

předpokládám, že na můj blog chodí především a možná pouze ženy, to myslím, že vysvětluje oslovení.
Teď ale... ráda bych zveřejnila část svého příběhu a popřípadě se ráda dozvěděla, co na to říkáte.

Předtím vás ale musím obeznámit s několika fakty, které ale do děje nepatří.


• Jsem velmi, velmi, velmi velký začátečník.

• Také velmi ráda i nerada čtu povinné četby, kde se vyskytuje hromada popisných pasáží. To samozřejmě je v knize potřeba, ale nějak se orientuju poznatkem: "Všeho s mírou". Ve svém příběhu tak upřednostňuji přímé řeči a děj - šup šup. (Vysvětlím v dalším bodě.)

• Ze začátku jsem vše psala velmi krátké. Po pár kapitolách už se mé díly zvětšily, ale vám sem dát ty první. Zkrátka to povím takhle - potřebovala jsem to v určité části useknout. A hned další kapitola. V konkrétních částích jsem potřebovala je mít kratší.

Zveřejňuji s prologem.

Příběh je na téma hororové romance. Jako milovníka hororů mně budou znát spíše stálý návštěvníci, vždycky se o tom někde ráda zmíním. Teď jsem si pro změnu chtěla utvořit vlastní. Škoda jen, že ze začátku není skoro šance se projevit.

PROLOG


Jak získat neschopenku v první den práce

17. července 2013 v 10:39 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Začneme od začátku.

V neděli jsme zajeli do Dražic nasbírat nějaké jahody. Do téhle doby jsme je vždycky pouze kupovali z obchoďáků, ale po téhle zkušenosti už to neudělám nikdy znovu.
Jakmile jem ochutnala jednu z té "jahodové plantáže", usoudila jsem, že jsem takovou snad nikdy neochutnala. Když jsem testla druhou, byla zase o něco sladší, nebo i kyselejší, ale to nevadilo, pokaždé neuvěřitelě výborná.
Vážně, to co se prodává v obchoďácích si už ani nemylsím, že jsou opravdu jahody...


Mým úkolem bylo jahody především nasbírat, avšak stejně jsem je musela pořád jíst. Večer jsem už ani nevečeřela, byla jsem přejedená.
Navíc jsem vám je rovnou vyfotila a když se tak na to koukám, znovu bych se do nich dala.
...kdyby je mamka nezavařila a zkrátka nezničila.

Ráda bych vám pověděla o té své brigádě.
Uvidíme, kam až se dostaneme.
Včera ráno jsem se probudilo v půl sedmé, a pomalu se rozkoukávala. Rychle jsem ale vstala a jelikož mám hned za postelí radiátor, že ho mám vždycky takřka na hlavě, jsem se do něj - ano - hlavou uhodila.
Co si budeme povídat, rána jako bejk, bolest jako bejk. Chívli trvalo, než jsem vstala.
Když se podařilo, rychle jsem se oblékla a šla do Intersparu.
Paní mi dala tričko a visačku a odvedla k jiné, která mi zadávala práci.
Měla jsem za úkol především přidávat slevy tam, kde byly v letáku oznámeny a zlevňovat tak cenovky. Poté také přendavat věci ve výprodeji do vystavených regálů s výprodejem.

Jinak... jakmile jste v supermarketu, je to s potravinami a pitím trošku složitější. Nesmí se tam nosit vlastní potraviny (samozřejmě) a když si je koupíme tam, musí mít označení. Ovšem já tam byla první den a ještě jsem pořádně nevěděla, kde se co dělá. Proto se mi podařilo za celý den se jít napít jednou.

V obchodě jsem proto kolikrát šla nešla, točila se mi hlava a měla jsem mžitky.
Při příchodu domů jsem si lehla a spala. Zhruba ve čtyři jsem se probudila s bolestí hlavy. Po nějakém čase jsem si už opravdu vzala ibalgin a pořád to nepřecházelo. Navíc jsem fur ptořebovala spát.

Večer už byla mamka dost vynervovaná, a já, když jsem zrovna nespala, taky.
V devět v noci jsme se teda sebraly a jely na pohotovost.
Nechali mi udělat rentgen hlavy a čekaly jsme na výsledky. Znovu jsem šla do ambulance, kde mi doktor ukázal fotografie.
Mám náznak na otřes mozku a k tomu prý neuvěřitelně zablokovanou krční páteř. Správně by měla být prhnutá do tvaru mísmene "D", ale já jí mám jako rovnou čáru.
Hned mi donesli límec a řekli, že musím jít na neschopenku.
Já jako nějakej pakoun se ptám: "A na brigádu můžu?"
Na to mi řekl, že právě ne, může se mi z toho zatočit hlava a mohla bych upadnout.

Takže takhle to dopadá. Jdete první den do práce a hned první den dostanete neschopenku. Mám být v klidu alespoň 10 dní, a brigádu mám na 14 dní. Takže se mi tímto rychlým způsobem poměrně ukončila.

Proto dnes píšu tenhle článek, i když bych správně měla teď pobíhat po Intersparu.

Zato jsem si tam ještě včera stihla koupit malý notýsek na doklady. Děsně moc se mi líbil! :-)

Mimochodem, tričko Interspar a visačku se svým jménem mám ještě stále u sebe...

A tak mi asi zbývá více času na psaní, nebo i čtení.
Zrovna teď rozčítám novou knihu.
Popravdě, nikdy jsem nevěřila, že by mohlo existovat něco, jako odechová kniha. Zkrátka jsem jí nikdy nečetla, ačkoli se to o ní třeba říkalo. Oddechový film - jasně, první co mě napadá jsou Machři, ale kniha...
Ale pozor! Teď ji čtu.
Sex ve městě. Opravdu, tak klidné čtení, popravdě mi častokrát přijde že skoro o ničem, ale že by se to pohybovalo na rozhraní nudy? To ne.

Asi to budu po chvílích střídat se svým oblíbeným seriálem, samozřejmě PLL. Teprve jsem u druhého dílu, a ta čtvrtá serie už jich má pět. Takže mám tři do zálohy. :-)


Třeba máte zatím příjemnější trávení prázdnin, než já. :D
Zatím se mějte, zdraví vás pan Límec.


Příprava na brigádu

15. července 2013 v 13:45 | Dominikísek-Dominika Nováková

Takže, zaprvé, musím řádně vydechnout.
Na to, že jsem šla spát o půlnoci a vstávala v šest, docela se divím, žetu stále sedím.

První jsem si myslela, že bude dnešní den vážně príma. Asi taky kvůli tomu, že jsem poměrně poverčivá. Ulehla jsem a naposledy se podívala na hodiny: 0:00. Usmála jsem se a usnula.
Ovšem na noc by se nejspíš neměl pít celý jahodový koktejl, nutilo mě to znovu se probudit a navštívit koupelnu. Znovu ulehnu, kouknu na hodiny - 2:22.
Nechápala jsem to, ale opakovačka nastala o hodinu déle. Zpětně se vrátím z koupelny 3:33.

Vlastně jsem neměla možnost se řádně prospat, za to jsem byla za čísla vděčná a radostná.

Samozřejmě vím, že je ke každé brigádě, především té s potravinami - potřebná zdravotí prohlídka. Běžím v sedm k mé doktorce, ale ouha! Předemnou čekala dlouhá řada důchodců. Nakonec jsem to dohodla tak, že jsem vyšla ven a doktorce zavolala, jestli mi nemůže jen dát výpis. Vrátila jsem se, nemusela na nic čekat a hned ho dostala.

Na osmou jsem si to už mířila do Intersparu, že dnes konečně nastoupím. Vešla jsem zadním vchodem a navštívila asistentku ředitele. Samozřejmě jsem ihned obdržela spoustu dalších potvrzovacích papírů, bez kterých mě nemohou přijmout, a jelikož jsem měla směnu už dnes, musela jsem žačít jednat.

Mezi nimy byl i A4 papír pro mého praktického lékaře, který se mnou musí vyplnit. Cítila jsem se opravdu trapně, když jsem tedy mezi důchodce zavítala znovu. Hezky jsem si vyčkala dvou hodinou frontu a šla znovu vyplňovat. Platila jsem i za potravinový průkaz + další věci 350,-.
Sestřičce jsem dala 500,- a ona mi vrátila pouze 50,-. Věřte nebo ne, bylo mi tak hloupý si o to říct, když je tam takhle uháním, předbíhám ostatní a nakonec mě stejně byrokracie dožene.

Odešla jsem s ochuzenou stokorunou. Někdo by si o ní řekl, ale moje svědomí si nedalo říct.
Hned na to jsem pokračovala. Prý potřebuju ještě prohlídku u závodního lékaře.
(time for screaming)


Šla jsem ho tedy hledat, v životě jsem u něj snad nebyla. Konečně se povedlo a zjistila jsem, že tam budu platit 400,-.
Peníze jsem poskládala z drobáku. Museli mít ze mě radost...
Pan doktor se ptal na nějaké nemoce, či vady. Dostali jsme se ke zraku. Stoupla jsem si zhruba 3 metry od tabule s písmenky, zakryla jedno oko a měla číst.
"Eh, dál..."
"Ehm, nevidím..."
"No, taky ne."
"Hm..."
"Jo! To je E!" zavolala jsem konečně.

Skončila jsem na druhém řádku od shora. Když jsem se nadšená koukla na doktora, doslova přestal psát a chvíli se zamýšlel. "Páni, Vy ten zrak máte tak špatný! Vždyť jste tak mladá... to je neuvěřitelný. To budete mít snad přes 4 dioptrie!"
Celá jsem se lekla. U očního jsem naposledy byla tak před rokem a měla jsem 2. Vím, že se to zhoršilo, ale jestli až takhle, bojím se, co mi při přístí návštěvě v srpnu zjistí.

Ještě se mi vysmál, že si troufám takhle se procházet bez brýlí. Nikam by mě takhle nepusil. Jenže mě opravdu nevyhovují a nosím je jen, když potřebuju v dálce něco přečíst. Takže vlastně ve škole na tabuli... a při řízení.

Ještě dodal, že si mě prohlédne. Změřili mi tlak, poslechl srdce, hledal nějaké zvláštní body na rukách, jestli mě to bolí, a že mi ještě prohmatá břicho. To je pro mě opravdu nejhorší možnost.

Ulehla jsem a vytáhla tričko pod prsa. Jakmile se mě dotkl, zařvala jsem smíchy. Bylo mi tak trapně, nevím, jestli bylo dobře, že se začal smát taky. Zadržoval smích a prej: "Tak teď se nadechni." a znovu se dotkl. Já sebou začala házat a ani nevim, jestli to, co ze mě vycházelo, byl smích. Směju se vážně divně.
Nakonec celej rudej a rozesmátej toho nechal a řekl: "Dobrý."

Tohle všechno, pro 14 dní brigády. Tak uvidíme, snad už to bude lepší.

Návštěva rádia Kiss Jižní Čechy

14. července 2013 v 10:00 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES

Když jsem očima vášnivě kontrolovala a hypnotizovala svůj mail, jednoho dne se mi konečně naskytla opravdu přenádherná příležitost.
Díky panu Romanovi jsem totiž měla možnost, jít se podívat, jak to chodí v rádiu Kiss Jižní Čechy.
Na všem jsme se poměrně rychle domluvili. Tázal se mě, kdy budu mít do Budějic cestu a tak se naskytlo datum 27. června.
Ten den měl být celkově významný, v ten samý den totiž měla má sestřenice promoce a tak se slavilo. :-)

Stihla jsem obojí, jak promoci, tak návštěvu.
Domluvili jsme se zhruba na půl druhou. Přijela jsem k dané budově a hned nadšeně zvonila.
Do zvonku jsem prohlásila, že jdu za panem Romanem a dostala se dovnitř.
(Jenom taková poznámka stranou, co jsem se dočetla na FB, na to samé místo šla po mně dnes okolo 12:00 až 13:00 i Verča Stýblová, tak nějak tuším, že i za tím samým pánem). :-)

Vyšla jsem do prvního patra, byly tam poodevřené dveře a tak jsem vstoupila. Roman mi už šel naproti a tak mě i slibně přivítal. Měl opravdu úžasný hlas, mluvil na mě tak, jako mluví moderátoři do rádia. Jednoduše to má v malíčku.

Zavedl mě do jedné místnosti stranou, bavili jsme se o tom, co mě zajímá, jestli bych chtěla také jednou dělat v rádiu a nakonec mi vytiskl text.
Něco letmo našel na internetu o Vojtovi Dykovi a plánovaném turném. Poté jsme opětovně přešli jinam. Poměrně malá místnůstka, vybavená jen tím nejnutnějším.
Vešla jsem s textem do kabinky a nandala si sluchátka.

Nikdy jsem při koncertech nechápala, na co si tam ty sluchátka nandavají - konečně jsem pochopila. Při mluvení do mikrofonu to jediné pomáhá.

Měla jsem za úkol text přečíst, jak mi bylo libo. Nějaké zádrhely, či přeřeky se omlouvaly, každý se může splést. :-)

Poté jsem vyšla ven, na počítači si něco naťukal a přehrál mi můj hlas.

Přátelé, myslím, že až teď mohu řádně pronést, že vím, jak zním.
Do té doby to zkrátka nikdy žádný mobil, nebo kamera nemůže tak kvalitně zaznamenat, jako rádiové zařízení. Opravdu to bylo, jako by naproti mě stála další osoba a čistě mluvila.

Nejvíce mě šokovalo to, že jsem se nepoznala. Překvapila mě barva hlasu. Byla jsem tak zarputile přesvědčená, jak musím šíleně znít - přátelům jsem říkala vždy "jako chlap".

O to víc mě překvapilo, když mi řekl, že barva hlasu je dobrá.

Zatím nemám šanci někde ohledně moderování dělat, ačkoli bych si to moc přála. Zatím se budu tedy snažit nějakým způsobem jen zlepšovat a hledat další příležitosti. :-)

Víte jak vyzrát na němčinu? Já už ne

13. července 2013 v 10:16 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Ráda bych vám řekla, že jsem se tedy opětovně navrátila domů a tak se zase pomalu dostávám do starých kolejí. :-)
Nakonec jsem asi dovolenou podcenila, jelikož jsem se nejspíš ani jednou nezanudila, řádně si odpočinula, a vlastně dostala podnět pro nápad knihy. Uvidím, kam až to dotáhnu, zatím jsem plná chutí, ale když si představím tu hromadu práce přede mnou... a jéje.
Uvidíme. :-)

***
Od příštího roku, jsem si zvolila za jeden ze seminářů němčinu. Dokonce uvažuji, že si ji vyberu za předmět k maturitě a teď ten důležitý bod. Ačkoli se německy učím od první třídy a můj nejchytřejší bod byla devátá třída, jsem z toho kapánek v šoku.
V prváku u nás na gymplu se totiž jela úplně od začátku. A místo, kde jsme ve třeťáku skončili, byl na rozhraní úrovně A1/A2!!
Taže nejen, že jsem se skoro nic nepřiučila, nejhorší je, že jsem si na to přivykla. Tudíž v devítce, kde jsme byli na B2 a z kterého jsem měla alespoň certifikát, už dávno můžu zapomenout, momentálně nevěřím, že jsem něco takového uměla.


V Chorvatsku jsem v trafice zahlédla německé časopisy a svědomí mě donutilo si ho zakoupit. Třeba se pak donutím ho číst a vlastně se z něj o té módě učit.

Vím, že angličtinu jsem dobře pochopila až díky seiálům. Věřte nebo ne, to je to, co člověka prostě nutí poslouchat a přemýšlet. Já naopak na základní škole anglicky vůbec nehla ani prstem. Přišlo mi to tak složité. Ale v prváku jsem přešla vlastně z "německé školy" na "anglickou školu". To zahrnuje i pár předmětů v AJ a 8 hodin týdně AJ.

Byla jsem tak zoufalá, že jsem si pustila Sex ve městě 2 a celý film si přehrála v originále s anglickýma titulkama - a přeložila. Nakonec nejen to, všechna slovíčka jsem se naučila. Myslím, že tohle považuju za ten zlom, kdy jsem mohla prohlásit, že ano, angličtině rozumím.

Teď bych to samé ráda provedla se svojí němčinou, ale je tak těžké najít něaký film, nebo seriál, kde by běžely nejlépe německé titulky, a když už je, tak mě třeba něco jako Kobra11 nebo Komisař Rex moc nebere. To je to špatné...

Jestli mi dáte nějakou radu, jak na tu němčinu vyzrát, budu moc vděčná. :-)

Kouzelná řasenka Volumissime

11. července 2013 v 19:03 | Dominikísek-Dominika Nováková |  recenze
Né, opravdu. Měla jsem v plánu, že druhou recenzi pro řasenku Řasenka Volumissime x5 napíšu až doma, v klidu po příjezdu. Mezitím jsem si o ní dala pár faktů stranou, ale dnešní den mě přesvědčil o něčem jiném.

Tu recenzi vám zkrátka podám dneska, jelikož mám celý den skvělou náladu.

Za prvé bych ovšem ráda začala několika body.
Jelikož část běžného dne strávím cvičením a běháním, nesčetněkrát se mi přihodilo, že jsem si šla zasportovat s ještě přítomným make-upem a řasenkou na obličeji.

Musím podotknout, že řasence uděluji veliké plus za svou výdrž, že i pod tlakem potu stále držela.

Když se přenesu zpětně na dovolenou v Chorvatsku, kde si ještě s rodinou poslední den lebedíme, tak bych ráda zmínila i včerejší večer až součastnost.

Jelikož taťka s bratrem - na mě a mamku netrpělivě čekali před ubytovnou, kdy se konečně uráčíme jít se s nimi projít, hledala jsem ještě poslední kosmetiku, kterou bych se tak napatlala.


Jak může Vichy Eau Thermale zachránit život?

8. července 2013 v 21:43 | Dominikísek-Dominika Nováková |  plet
Zhruba před čtrnácti dny, co jsem se vrátila domů z Malty, na mě čekal na poličce neotevřený balíček.

Jen jsem na něj letmo mrkla a hned mi bylo jasné, odkud je.

Byl zaslán od společnosti http://www.krasa.cz/vichy/ , která mi nabídla možnost otestovat jejich dva produkty: řasenku a hydratační sprej na obličej.
Prohlížela jsem si jej i na internetu a všimla si, že má poměrně nově zdobený design, řekla bych více pro mladistvé. Osobně, pokud jdu do drogerie koupit si nějakou maličkost abych si udělala radost, tak je rozhodně potřeba, abych si výrobku nejprve všimla a pak až třeba zauvážila, zda-li jej koupím.

Moje vlastní úchylka je modrá, až tyrkysová barva, proto už jen při spatření spreje jsem se mile usmála.

Každopádně, když jsem jej chtěla zkusit prvně aplikovat, nepatrně jsem se zarazila.

Já totiž do té doby, jsem si nějakým způsobem vsugerovala, že domů mi přišla obyčejná hydratační voda!

Tudíž můj první reflex byl, odnést VICHY produkt s sebou do koupelny, sáhnout po vatičce a poté bych jednoduše vodu otevřela, a nalila tekutinu na vatičku.
Samozřejmě tak to vůbec nebylo. Proč to dělat složitější, než to vůbec je.

Pozdrav z Chorvatska

7. července 2013 v 18:51 | Dominikísek-Dominika Nováková
Ahoj!

Pokud si budete moci tento článek přečíst, pak ano, povedlo se mi úspěšně alespoň na minutku připojit na internet z Chorvatska!
Věřte, nebo ne, je to poměrně nadlidský úkol, jelikož buď nemůžete nikde získat heslo k wifinám, a když už si někde čestně sednete (jako například v kavárně), tak stejně tam mají špatný signál.
Každopádně, mám dvě věci, které bych vám ráda sdělila.
Ta první je z dneška.
Možná vás to taky čeká, možná ne, nebo to už máte za sebou, každopádně - od září nastupuji do čtvrťáku a povinnou četbu nemám ještě zhola celou.
Proto jsem si s sebou táhla dvoukilovou tašku knih s mým velkým odhodláním je tady všechny za šest dní samozřejmě přečíst.

GiveAway - má první!

5. července 2013 v 20:18 | Dominikísek-Dominika Nováková

Ještě jeden český článek, předtím, než na týden odjedu do Chorvatska.

Vlastně ano, dnešní článek je přednastavený, jelikož jsme vyrazili ve čtyři ráno. Přesto mě napadlo, že bych na počest toho mohla uspořádat mou první GiveAway! :-)

Ani nevíte, jak dlouho mě brzdila myšlenka, co by mohlo být za ony úkoly, které byste musely splnit, abyste si cenu zasloužili. :-)

Nakonec jsem tedy nedošla zrovna k nejoriginálnějšímu úkolu, ale tak alespoň něco.

O co se tedy soutěží? Samozřejmě že kosmetické produkty! :-)

Všechy jsou nové a nepoužité, nemusíte se tedy bát. Jedná se o maličkosti, které třeba potěší. :-)

Bohužel jsou fotky focené mobilem, foťák je v opravně, omlouvám se tedy za špatnou kvalitu.

A ještě něco, dávám vám na výběr z více věcí, ovšem vyhrát smí pouze jeden a pouze jednu věc. Zbytek si šetřím popřípadě do dalších GA, nebo jiných soutěží. :-)

1. Tělové mléko BALEA

2. Sprchový cestovní gel - pouze jeden!


Pokud chceš sprchový cestovní gel, tak který?

2a) oranžový

2b) fialový

2c) modrý

3. Lesk na rty s příchutí citron


4. Maska na obličej - Balea pleťová maska KOUZLO DUŠE

Co vypsat do komentářů a splnit:

1. Být sledovatelem na blogové FB stránce: https://www.facebook.com/pages/Dominik%C3%ADsek/543561182370397
2. Pokud máš twitter, budu ráda za sledování: https://twitter.com/DominicaNovak
3. Tvé jméno
4. Cenu, kterou sis vybrala
5. Email, kam tě budu kontaktovat v případě výhry

ODKAZ PRO PRVNÍ ÚKOL UŽ SNAD FUNGUJE! :-) https://www.facebook.com/pages/Dominik%C3%ADsek/543561182370397
GIVEAWAY KONČÍ 13.7!

Jak získat kamaráda z čínské restaurace

5. července 2013 v 12:03 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Nebýt dnešní rychlé návštěvy Tesca, přesněji oné čínské restaurace, nikdy bych se tohle nedozvěděla.

Možná znáte ty (nezdravé) čínské polévky za dvacku, které vařejí? Tak můj drahý bratříček si v nich přímo libuje.
Nejspíš bych ji kvůli velkému výskytu koření jedla sotva jednou za měsíc, ovšem pro něj to je záležitost minimálně týdenní.

Dneska ho tedy doprovázím k pultu, kde si žádá o čínskou polévku vietnamské dívce. Jelikož je ještě před polednem, stojí opodál pouze jeden, další takový týpek, který začne něco němě povídat a kývat - směrem k mému bratrovi. Ten taky němě otevřel pusu.

První jsem se lekla, co mu může proboha tak říkat.
"Hele, co to na tebe ukazoval?" zeptala jsem se šeptem.
On první nechápal, až po chvíli: "Nic, mě zdravil."

***

Každopádně jsem si tak shrnula, co pro to pro to "přátelství" asi tak vykonal.

1. Nestydět se přijít klidně dvakrát za den.
Samozřejmě, jak nejvíce potěšíte (doposud ještě nezískaného) vietnamského kamaráda z "Číny"? Samozřejmě vaší aktivností, tedy častými návštěvami.
Jen pozor na to, co si dáváte, nějak extra nezdravé jídlo přeci jen nebude to pravé.

2. Možná je pro ně návštěva víc než peníze.
Vlastně, asi to nemůže být zas tak pravda. Kdyby si tam lidi chodili jen posedět bez jakéhokoli výběru jídla, asi by je to po chvíli velice rychle přešlo, přesto...
Pokud si zajdete párkrát za týden posedět do čínské resturace na kolu, je dost velká pravděpodobnost, že budete zapamatováni. Jsou rádi za věrnost.

3. Zbytečně se nevykecávat.
Je dost těžké běžně komunikovat s vietnamcem v čínské restauraci, jelikož:
1. má dozajista dost práce už tak.
2. přestalo by ho to bavit a naopak byste ho od sebe odehnali.
3. vůbec vám neporozumí. Budou rádi, když poznají, že si jdete dát smažák s hranolkami a šlus, padejte ke stolu.
(neplatí pro ty, co umí vietnamsky).

4. Poděkování.
Pokud tyto první rady splníte, můžeme se posunout dál.
Jakmile dojíte, ujistěte se, že na vás (váš budoucí) kamarád kouká a letmo kývněte hlavou, že jídlo chutnalo. Toť vše, opět rychle opochodujte. Čím méně kontaktu, tím lépe. Alespoň pro začátek.

5. Chce to trpělivost.
Opravdu to nějaký čas potrvá, než budete onou známou tváří podniku. Za to poté sklidíte ovoce (třeba nebudete muset platit tři koruny za nádobu pro přenos jídla).
Pokud chcete proces zrychlit, vyberte si restauraci s nejnižším počtem návštěvníků.

5. Vymyslete si vlastní řeč.
To bude vlastně velice jednoduchá část, jak jsem vyprávěla u svého bratra.
Stačí na svého již získaného kamaráda před, během, nebo po objednávce otevřít parkrát pusu jako smyšlený pozdrav a třeba vám jej němě oplatí.

Nyní gratuluji, máte VIP vstup do čínské restaurace.

Pastelková rtěnka od alverde

4. července 2013 v 9:32 | Dominikísek-Dominika Nováková |  rty
Po včerejším vyčerpávajícím dni, které především zahrnovalo hledání ztracené účtenky od fotoaparátu, musím podotknout, že dopadlo dobře.
Jamile byl do té doby ztracený lísteček objeven, mohla jsem šťastně odjet do obchodu a vyreklamovat ho.
Nevím proč jsem čekala (možná po minulé zkušenosti), že jakmile předám účtenku s foťákem, paní si ho převezme a mě dovede k onu regálu, kde jsem jej kdysi zakoupila a požehnaně mi předá ten samý, nový.

No nic, takhle to tedy nebylo, jen jsem o foťák dočasně přišla a za 14 dní si pro něj mám dojít.
Z toho vyplývá, že zrátka si budu muset vystačit se svým mobilem.
***
Dneska ráno jsem vstala o hodinku a půl dřív, jelikož mě probudilo moje akční kotě, které mi už v půl deváté skákalo po hlavě. Moje poslední spolubydlící (během pobytu) říkala, že mám děsně hluboký spánek a jen tak něco mě neprobudí.

Myslím, že jí to zpětně musím odkývat, jelikož si na mě dala Fanta pár výskoků a až pak jsem se rozhodla alespoň otevřít oči.
Samozřejmě, jakmile jsem tak udělala, sama kočka se lekla a rychle skočila pozadu zpátky na zem.

Mimochodem, ráda bych ještě nepatrně navázala na včerejší den, kdy jsem měla nutkání, že si sběhnu do D&M pro lesk na rty.
Vy víte, jak děsně ráda je sbírám, proto jsem si připravila stokorunu a šla vybírat.
Nakonec jsem byla nad hlavu šťastná, jakmile jsem našla u alverde moji vysněnou tužku na rty!

Kdysi dávno jsem jednu měla a od té doby mi přišlo, že se přestaly vyrábět. Do včerejšího dne jsem se nechtěla vzdát a stále po ní všude pídila.


A včerejší den snesl zlato. Stála pouhých 99,- a naštěstí na mě ještě zbyl hezký odstín, který mi vyhovuje - nude.
Pokud byste chtěly navnadit, k čemu je taková tužka dobrá, sdělím:

tak zábavné nanášení na rty jste doposud nezažily :-)
• jestli máte obavy, aby i tahle pastelka vůbec barvila, pak ano, hezky vaše rty vymaluje :-)
• dle mého názoru, narozdíl od jiné rtěnky, nebo lesku, vydrží déle (i třeba při pití tekutin) :-)
• tato od alverde se navíc nemusí ořezávat, je vytáčecí :-)

Jediné, co možná může někomu vadit, že tady se žádné hydratace nedočkáté. Tužka je vlastně suchá, proto jestli vaše rty potřebují spíše mastné balzámy, či lůje, používala bych jí příležitostně.

Přesto já jsem spokojená. :-)

Co (ne)dělat v anglicky mluvících zemích

3. července 2013 v 12:08 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Jenom tak zpětně se občas zamýšlím, jaké to na té Maltě vůbec bylo, co to pro mně znamenalo, a zda-li to vůbec k něčemu posloužilo.

Vlastně,... jakékoli vycestování rozhodně k něčemu je. A i kdyby to bylo velké fiasko - tak aspoň máte o čem povídat.
Napadlo mě vám přinést několik bodů, které jsem na mém pobytu zpozorovala.


1. Nikdy neříkejte v anglicky mluvících zemích slovo "bič".
Můžete to říkat všem klidně stopadesátkrát, ale vždycky se najde někdo, kdo to zkrátka musí v běžné české větě použít. Přesto nepochopím to, že celou dobu, co se s dotyčný znám, nikdy nikomu nevyprávěl historku, aby v ní tohle slovo zaznělo. Až na Maltě.

2. I ta nejjednodušší gramatika je sakra podstatná!
Chystáte se na malťanském letišti například do McDonalda. Stojíte frontu, za vámi jeden kamarád. Objednáváte si jeden velký vanilkový shake. Ten samý kamarád vám předtím oznámil, že si ho chce dát taky. Dostane se na řadu a pronese: "I too".
Samozřejmě výslovnost je v tuto chvíli úplně stejná, jako "I two", takže by vás správně nemělo překvapit (jako mého kamaráda), že v tu chvíli platíte za dva shaky.

3. Když jste na jazykovém kurzu, předpokládá se, že budete komunikovat.
Každý všední den, od deseti do třinácti, nám na Maltě zařídili jazykové kurzy. Rozdělili nás do skupin a dostali jsme rodilého mluvčí. V té mé skupině byla opravdu jedna zajímavá dívka - také Češka (18). O hodinách jsme ani nedělali tak moc z učebnice, jako pohodově komunikovali a učili se fráze.
Když se jí ale zeptal, aby mu odpověděla na otázku, jestli má bratra, tak se dočkal zajímavé (ne)odpovědi.
Zvedla hlavu, natočila ji k učiteli, svraštila obočí, otočila pusu ve taru smutného smajlíka a jenom takhle asi 5 vteřin držela. Pak se podívala zpátky na nás spolužáky, a opětovně sklopila hlavu. Jediný respekt, který jsem k ní za tohle gesto získala bylo to, že já bych ze sebe prostě nějakou tu hlásku vysoukala, abych si nepřipadala nějak hloupě.
Každopádně ten pohled jsem si zapamatovala na celý život, neproběhl totiž jen jednou denně. Kdybych byla tak moc z toho vystresovaná, asi bych minimálně zakroutila hlavou, že nemám tušení, zda-li nějakého brášku mám.


4. Malta dokáže být v noci Hříšné město.
Všude klid, milé obchůdky - dokonce i večer! Pak ovšem ujdete dalších 50 kroků nepatrně do kopečka, a ocitnete se (podle mě pojmenované) v tzv.: "Hříšné ulici". Dodnes nevím, jak se to tam jmenovalo, každopádně jsem ten název výstižně vybrala. Všude nespočt barů, ale ne nechutných pajzlů, jako u nás. Samý PLUSH a HAVANA klub, vodní dýmky všude, dokonce i prodej marihuanny (ačkoli je samozřejmě přísně zakázán) a také strip kluby. Za jiným mým kamarádem přišla jedna, o něco méně slušná dívka, a přemlouvala ho, ať jde s ní dovnitř (nyní je řeč o strip klubu).
První jeho reakce byla ne (samozřejmě se smíchem).
Poté řekla, že dostane 50% slevu, že s ním půjde ona a její kamarádka a bude ho to stát jen 100 Euro! On se však držel a opětovně jí sdělil NE.
Za tohle má ode mě úctu, nejen, že zůstal tak věrný své české přítelkyni, ale i, že odmítl tak výhodnou koupi.

5.Malta dokáže být v noci kamarádské město.
Totiž, když procházíte všemi těmi kluby, od každého vám dávají 50 voucherů se slevami. S kamarádkami jsme zašly do toho, kde jsme dokonce dostaly poukaz na drink zdarma. I přesto, ano, dál žijeme, opravdu nás neotrávili a ktomu byl i moc výbornej! :-)
Při odchodu pryč mě před tím samým klubem zastavil chlápek, od kterého jsme tu slevu dostali. Ještě než něco řekl, raději jsem mu anglicky poděkovala za voucher a sdělila, že drink byl moc dobrej.
Pak se tedy zeptal odkud jsme. Řekly sme že z Čech. On řekl, že taky. Mimochodem, celá tahle konverzace probíhala v angličtině.
Ještě jsem stále pokračovala: "Really?"
A on: "Yes, but from Slovakia."
Potom mi to už nedalo: "Takže mi rozumíš?"
Zasmál se: "Jo, veď jo, počúvam ťa."
Nakonec jsme se rozloučili a následující dny dostávali poukazy častěji.

6. Když jste zpátky v Čechách, myslete na to.
Při příletu na Pražské letiště jsme zjistili nemilou zprávu. Náš autobus na nás zapomněl, takže až teď vyjíždí.
Proto se zdržíme hodinu a půl.
Všichni jsme vstali a rozhodli se zajít si koupit alespoň kafe. Nakonec jsem u McCafe pronesla: "I would like to buy some laté".
Bylo to v tu chvíli tak unaveným a opravdu moc špatným přízvukem, že se mi ani prodavačka nenamáhala odpovědět, protože nebyla žádná šance, aby mi třeba uvěřila, že jsem Angličan. Maximálně nějaký Čech, co se tady o něco pokouší.
Ale jak se člověk vrátil z toho 14 denního pobytu, zcela zapomněl že už může mluvit zase svým mateřským jazykem.

Vzorečky od Garnieru

2. července 2013 v 10:39 | Dominikísek-Dominika Nováková |  plet
Celý včerejšek, až do této doby, jsem byla poctěna samotou (kromě Fanty - mého kotěte, samozřejmě) v celém bytě a tudíž radostně ráno vyskočila. První věc, na kterou jsem se těšila, bylo:
•rozdělat všchechna okna
•otevřít všechna okna.

Nechápu totiž proč, ale zbytek naší domácnosti nějak nepřichází na kloub světlu a většinu dní tu žijeme pod umělým světlem!
Vyjímkou je většinou můj pokoj, kde si za tím zásadně stojím.

Měla jsem v plánu něco poklidit, ale (bohužel...) nakonec z toho sešlo... Sedím tedy v nepořádku, který ale tvoří většinou všechny mé milé věci.
Foťák bez krytky (momentálně mi vůbec nefunguje...), položený mezi šminkami; brýle pod knížkama; peněženka v krabici (vůbec netuším, co tam proboha dělá) no a nakonec všude rozházené vzorečky!

Ještě jsem neměla možnost si je všechny otestovat, nějak se ke mě dostaly. Ať už z obchodů, lékáren, výhodných nákupů, nebo zkrátka přišly poštou s další kosmetikou.

Každopádně mě napadlo se i tak o nich zmínit.

Ještě rychle jsem nastrkala do příslušných obalů a vyfotila.

Nicméně, dnes si chci věnovat pouze Garnieru, ze kterého jsem nadšená.

Na netu jsem si dohledala ještě více informací o těchto novinkách Garnieru a dle osobního testu jsem s většinou moc spokojená.

Proč s většinou?
Tak jistě - na každou pleť, platí něco jiného. Má je poměrně mastná, proto si nebudu patlat přípravky proti vysušené pleti.

Tak jsem zjistila, že právě proto, je pro mě zelený Garnier ten pravý!

Měl by se používat ráno i večer (můj tester bohužel na pravidelné používání neobstál... rychle chudák vymizel), což podle mě opravdu může každou mastnou pleť pořádně a zdravě vysušit!

Nejspíš jsem to teďka podala v drsné verzi, takže - lépe řečeno - dokáže skvěle zapříčinit sjednoucení pleti a řádně jí zmatnit.
Pozor! Takového přesvědčení jsem docílila už jen po použití vzorku! Teď ještě si ho nejspíš budu muset rychle dokoupit v celé své parádě, a abych to vysvětlila "hezky česky" - pokračovat v "zmatňování".

Napadlo mě se o vzorky podělit (jeden, abych nepřeháněla s tou mojí štědrostí...) s mamkou, které jsem nabídla oranžový, pro unavenou pleť bez jasu.
Ehm, rada pro každého. Budete-li maminkám dávat testovat nějaké testery a zeptá se, na co je, řekněte: "Pro tvoji úžasnou pleť, mami."
Jinak můžete docílit nepříjemného pohledu, kterého jsem s dočkala já, po slovním spojení "unavená pleť".
Nakonec vše dobře dopadlo a dokonce si ho na obličej i nanesla! Nejsem nějaký vášnivý chemik, abych za ní neustále lezla a pozorovala s lupou, co jí to s těmi všemi póry asi tak dělá. Nakonec sama za mnou přišla a moc si ho vychválila.
Asi vám i povím jak: "Shodly jsme se s holkama z práce, že díky tomu tvému testeru už nevypadám unaveně..."
***

Ještě je v sadě tester: pro normální až suchou pleť (modrý) a pro suchou až velmi suchout pleť (růžový).
Ty se mě ale netýkají, proto je mám stále ještě nenačaté. Ale když tak hezky fungovaly ty dva předtím, tuším, že i zbytek by měl poslušně splnit svůj účel. :-)

***
Možná o ně udělám nějakou pidi GveAway. :-) Mám ještě doma několik kosmetikých přípravků, které chci do GA dát, ale nevím, co by tak u mě ta "GiveAwayka" zahrnovala... Není to tak jednoduché jako u blogspotů, kde slečny dávají za úkol, aby soutěžící je následovali.

Mé komické povídání nejen o balzámech...

1. července 2013 v 15:07 | Dominikísek-Dominika Nováková |  rty
Po jednodením (avšak postačujícím), mrazivém dni stráveném na chalupě, se ocitám opět doma, v prostorách pokoje, a jenom tak přemýšlím, proč jenom nejsem teď, v tuhle vedrovou chvíli na té chatě zpátky?!
Pouze tam se totiž vyskytuje náš jediný, koupací zdroj s vodou, protože doma na prťavý dvorek, se nám stěží něco podobného vejde.
No nic, uvidím jak to zvládnu, budu si muset holt vymyslet jinou zábavu.
Zato mě čekalo doma milé překvapení, jelikož mi už dorazil balíčk s novou testovací kosmetikou, o které se dozvíte později. :-)

Ou, mimochodem, teďka jsem si vzpomněla...
Už se vám někdy přihodilo to, že jste například vyřizovali nějaký pracovní rozhovor - formou mailu, a zkrátka začali mluvit o něčem jiném, než se vás dotyčný vůbec tázal?

Abych byla přesnější, zkusila bych to přiřadit například k tomuto:

"Dobrý den slečno Nováková, tak jak se Vám líbí náš obchodní dům IGY centrum?"
"No, tak já mám Merkury docela ráda..."

Ne? ... Ó, jste děti štěstěny. To se pak těžce zakecává.

Ále, pojďme raději odbočit stranou, nebo z toho budu vystresovaná ještě víc. Konečně vám přináším jednu mou prkotinku z Malty.


Začínám s mým novým přírůstkem do rodiny - jahodovým balzámem na rty.
Za prvé bych ráda podotkla, že je to můj nejdražší balzám! Stál v přepočtu přes sto korun a tím tedy získal hodnotu: "značka rodiny", nebo-li "otec rodiny" (ehm, rodiny balzámů mám na mysli).

Také pochází z obchodu The body shop, kde naleznete opravdu výhradně kvalitní péči o tělo. Myslím, že takhle kvalitní přichuť jsem ještě na ústech (poté i v ústech slízáním) nepocítila. Hodnotím jedničkou s hvězdičkou! :-)


Také s k němu váže můj první kompliment v životě od prodavačky (malťanky).
Nejen, že jsem opravdu dlouho uvažovala, zda-li za něj ty peníze dám, dokonce jsem jednou stála u pokladny a pak ho ještě rychle šla vrátit.
Nakonec jsem k té pokladně ale zavítala i podruhé a při placení na své peníze jemně položila prsty. Jelikož mi svítili a blýskali opravdu nejkvalitnějším lakem, který jsme měla možnost poznat, obdržela jsem k balzámu ještě anglickou pochvalu za hezké nehty. V ten moment už jsem těch peněz nelitovala. :-)
(Myslím, že vám na tu sadu laků také musím dát recenzi, v životě jsem nedostala tolik komplimentů na nehty! Dámy, to by každou jistě potěšilo! :-) Proto vám předám příště radu).