Srpen 2013

Playlist SUMMER 2013!

31. srpna 2013 v 11:00 | Dominikísek-Dominika Nováková
Tak jsem se vrátila z nákupu a přivezla jsem FANTĚ krásný "náhrdelník". :D Tak zaprvé - byl sakra drahej.
Za druhé - je nádherně modrý (což mimochodem zapříčinilo to, že vypadala jako kocour Mikeš).
A za třetí - nebojte, nenastalo žádné týrání zvířat, Fanta totiž rázně rozhodla, že nic takového nosit nebude!

A já už se radovala, že když se nám zatoulá, tak tam sousedi najdou lísteček s adresou. Protože, v naší čtvrti přeci jen je černých koček habaděj.
Každopádně ne, to by snad radši zůstala navěky tulákem, než aby nosila tenhle šperk (já ji už přemlouvat nebudu).

Jinak, dneska jsem vstala hezky až po desáté hodině, a přenádherně nám svítí sluníčko! :-)

Vždycky když prší, jsem ráda, že můžu jít cvičit a nemrzí mě, že přicházím o pěkné počasí. Pak ale na druhou stranu - když je nádherně, tak se mi možná cvičí ještě líp. Ty paprsky teplého světla, jak pronikají do oken, mají přeci jen něco do sebe. :-)

Napadlo mě tedy zveřejnit seznam mých MOMENTÁLNĚ oblíbených písniček. Bylo jich dozajista milion víc, ale tak něco se po nějakém čase bohužel velmi rychle přeposlouchá.
A já stejně doufám, že i tenhle seznam nebude nekonečný...
Kdo chce, PŘEHRÁVEJTE! :-)

Mám hoňky, ale aspoň nápady

30. srpna 2013 v 16:58 | Dominikísek-Dominika Nováková
Ahoj přátelé! :-)
Celej dnešek běhám jak blázen. Uklízím kde se dá a pořád plánuju, co mě ještě čeká a musím stihnout. Asi se to taky podepsalo na tom, že jsem teď vyřízená a potřebuju spát.
A to jdu ještě večer ven.

Jinak, budu nejspíš dělat velký úklid pokoje, mám tu nanošené bedny, které tu momentálně celou místnost paráně hyzdí, kažopádně zpětně jsem si říkala, když se bude jednat o kosmetiku, módu, nebo jiné doplňky, že bych mohla zveřejnit takovou burzu a třeba by měl někdo jiný o věc zájem. :-)


Včera jsem zhlédla film s Emily Osment (nechápu, že jsem ho heště neviděla) má název "Kyberšikana". Myslela jsem, že to bude poměrně nekvalitní film, každopádně bych si v tom případě nevysvětlila, proč pořád brečim?
Rozhodně se tedy nejedná o komedii. Každopádně končí dobře, tak si ho můžete taky pustit v jedenáct večer jako já. ;)

Za chvilku pojedu do TESCA, koupit Fantě nějaké pamlsky. Rozhodla jsem se jí cvičit a dobrá zpráva je, že dneska už pochopila princip, co po ní chci. Tak nějak tuším, že když za to dostane odměnu, bude se učit rychleji. :D


Mimochodem, už od června mám zařízenou brigádu na mé bývalé základce. Bude se jednato kroužek návrhářství, kreslení, komixů a ručních prací, který budu vést tak jednou, maximálně dvakrát týdně. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat. :-)

Jinak, přemýšlela jsem nad dalšími články, které bych zveřejnila, můžete se vyjádřit, které byste chtěli nejvíc. :-)

•Víte, jaký jsem fanda One Direction, takže (možná pro některé bohužel) očekávejte několik článků na toto téma. :-)

•Pak dále o životním stylu, hubnutí

•Seriály, které sleduji, či jsem sledovala

•Knihy které čtu, či jsem přečetla (panebože, to vlastně nevím, jestli si vzpomenu alespoň na většinu)

•Seznám playlistu (oblíbených písniček)

•Kosmetiku, kterou používám

Jéé, já vlastně pořádně nevím, jak ty články pomenovat, každopádně na něco přijdu, mám toho víc v plánu. :-)
P.S: Chci se vás zeptat - jaké je vaše vysněné povolání? :-)

Back To School!

29. srpna 2013 v 17:10 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Říkala jsem si, že bych konečně mohla zveřejnit fotky svých nových (převážně sešitů), za které jsem zase tolik nevydala a přesto vypadají úžasně!

Kromě toho, tyčí se tu nademnou a říkaly si úplně o to nechat se vyfotit.

Dvakrát jsem navštívila TESCO a během těchto dvou návštěv jsem tohle všechno pořídila! :-)

První jsem získala pouze ty foliové zebrované desky za 25 korun, a až při úterní návštěvě i velké zebrové desky za 16 korun!
Vím, že jich tam bylo z počátku habaděj, moje sousedka jich tak má pět! Jenže když jsem tam byla já, omlouvali se, že je zboží vyprodáno.

No a až v úterý se na mě usmála štěstěna, jelikož tam měli zase JEDNY POSLEDNÍ! Okamžitě jsem si je tak odvážela domů. :-)

LadyBox, Knihy, Škrabopis

26. srpna 2013 v 13:32 | Dominikísek-Dominika Nováková |  ARTICLES
Kolikrát mi přijde, že přestanu na určitou dobu psát, jelikož si uvědomím, co všechno bych vám sdělila.

Proto jsem se dneska rozhodla udělat takový velký mix všeho, co mám na srdci, co dělám, a zase další kosmetické přípravky.

Asi začnu u toho, co mám hned po ruce, válí se to na stole a je to v prostorách mého noťase. Včera jsem konečně dočetla Malého Prince, vůbec nechápu, proč mi to trvalo tři dny. Asi jsem na to zkrátka nebyla naladěná. Poslední dobou, kdykoli čtu povinnou četbu, mám u sebe A4kový sešit a po chvílích si zapisuji svoje poznatky. Vyfotila jsem vám můj krasopis, jelikož dodnes není nikdo, kdo by pochopil, proč takhle proboha píšu?! Škrábu vážně jako prvňáček. Ne, vlastně ještě hůř. Aspoň si pak se mnou nikdy nikdo nesplete písmo.


Vzpomněla jsem si na svůj literární sešit a vybavila si jednu dvojstránku, která je mým VRCHOLEM. Zase si nemyslete, že takhle orpavdu vyadá celý můj sešit, občas i šetřím místem, ale chtěla jsem vám ukázat ten můj hardkord.


Všechny moje sešity vypadají jako omalovánkovské hieroglyfy.
(Jen jedna spolužačka to po mně přečte, zbytek třídy si ode mě nikdy nic nepůjčil na přepsání).

Za druhé, čtu (jen tak stranou) Agathu Christie - The Case Of The Discontented Husband (je to anglicko-česká kniha, takže se vypisuji každé slovíčko (především frázi), kterou neznám. Už jsem se naučila, jak říct třemi způsoby chlapovi, který mi zahýbá. :D Doteď jsem totiž znala pouze "guy".


Vše si pak vystavuji na oči a denně několikrát opakuji. Vážně se tak nejlépe naučíte.

Dnes mi konečně přišel můj první (srpnový) LadyBox! Chtěla jsem to taky jednou zkusit. Překvapilo mě, že jsem kurýra pozdravila "Dobrý den", a on mě "Čau - tebe já znám!"
Pak na konci mi opět řekl "Čau", tak jsem alespoň pronesla "Jo, ahoj."

Mimochodem, další věc, která mě překvapila, že tam toho moc není. Mám tam (když nepočítám vzorky a letáky) šest, ale k tomu PIDI věciček. Tu pastu na zuby se dokonce bojím otestovat. Ten malý, cestovní šampon s kondicionérem PURE FUJI asi zkusím, ale uvolňující mátový gel je mně osobně třeba na nic.


Nejvíc jsem nadšená z luxusně vypadajícího balzámu na rty, který jak čtu, můžu používat i místo tvářenky, nebo jako oční stíny, když neobsahuje vodu, tak nerozmnožuje bakterie. Možná jsem z něj nadšená proto, že jsem ho ještě nezkusila, jelikož ho chci ukázat mamce v prefektním stavu, než přijde z práce.
Jinak, mám světlounce růžový lak na nehty. Na první pohled vypadá poměrně obyčejně, jako všechny laky za dvacku, ale aspoň nese povzbudivý název - Beauty UK! :-)

Fotka zevnitř:

Na první pohled luxusně vypadající balzám na rty/tvářenka/oční stíny. :D


P.S: Kdo bude vědět, na co všechno fungují tyto cerepetičky (vzorky), budu mu moc vděčná! :-)

Další věc, momentálně čtu knížku, kterou mi doporučila mamky kamarádka. Nevím, k čemu bych tenhle žánr přirovnala. Mě osobně tenhle typ knih baví, tak ho ráda vyhledávám. Asi nejvíce mě napadá podoba k Alchymistovi, ze kterého jsem byla poměrně unešená (když si uvědomím, že to byla také povinná četba), každopádně od tohoto autora třeba znáte knížku "Muž, který chtěl být šťastný". Je to na podobném principu. Nebo ještě "Muž, který sázel stromy."
Každopádně tahle nese kapánek jiný název (nebojte se, nejedná se vůbec o nic pobožného, dokonce jsou tam i vtipné pasáže) - "Bůh chodí po světě vždycky inkognito."
Na straně 179 jsem našla takovou letmou zmínku, která děj a název knihy vysvětluje: "...náhoda, jak říkal Einstein, je ve skutečnosti Bůh, který chodí po světě inkognito..."

Poslední věc, kterou jsem chtěla zmínit, ale asi ji vynechám, byla ta, že jsem konečně pišla na kloub své pleti, a myslím, že mohu prohlásit, že vím, jak ji léčit, a vyléčit! Totiž, během posledních tří dnů se mi s ní děje něco, co bylo pro mě doposud záhadou a všechna akné, pupínky, černé tečky mizí!
Našla jsem správný postup, jak vyléčit svou mastnou pleť. Jsem fakticky děsně šťastná. Teď se to pokusím ještě doladit správnou výživou, proto jsem jela nakoupit hrnce ovoce a zeleniny. :D

Nějaký z přípravků jsem zmiňovala již ve svých dvou videích, tak se kdyžtak mrkněte, a třeba se s vámi příště o tenhle zázrak podělím. :-)

P.S: To samé s vlasama! Já vážně mám poslední dobou každý den dobrou náladu, když vidím, jak se všechno léčí. Měla jsem tak vysušené a "nehybné vlasy", že poslední dobou zkrátka slavím. Vrací se jim ta důležitá pružnost a lesk + hebkost s jemností.

Zázraky z TOPSHOPU, SEPHORY,LUSHE, Teen Choice Awards

23. srpna 2013 v 13:51 | Dominikísek-Dominika Nováková |  recenze
Říkala jsem si, že možná někoho nebaví tak moc koukat na videa, jako rychle prolétnout článek a mrknout na fotky.
Proto bych ráda svůj předešlý článek zrekapitulovala a obohatila vás více fotografiemi a písmenkami. :-)

Jak jsem již zmínila, po dlouhé době jsem zase zavítala do Prahy, konkrétně do Palladia. Chtěla jsem zajít do TOPSHOPU a LUSHE, což se mi i splnilo, ovšem návštěvu Sephory jsem naplánovanou neměla.

Přesto se mi podařilo si v každém obchůdku koupit jeden výrobek. :-)

Začala jsem v TOPSHOPU.
Naposledy (a i prvně) jsem v něm byla v Londýně, kde jsem si nakoupila tenkrát za 24 liber šaty a za 14 liber fialovou blůzu. Bylo mi řečeno - nepřepočítavej si to na naše, tak jsem tak i udělala. Jinak bych si tam asi opravdu nic nekoupila.
Ovšem u nás v Česku už to není třeba přepočítávat, když tam tu cenovku máte jasně vztyčenou a víte, kolik vás to doopravdy stojí.
Všude jsem viděla 620 Kč, nebo 750 Kč.
Shrnula bych to, že jsem snad nic, co by stálo méně jako 600 nenašla.
Takže jsem alespoň sehnala mnou dlouho hledanou halenku, kterou často nosí (dle mého názoru) Eva Longoria a tak jsem měla radost, že mi i příjemně sedla a vypadá slušivě. :-)

Její cena byla 650 Kč, ale díky mé kamarádce, která mi propůjčila slevovou kartičku, stála 580 Kč.

Mimochodem, pokud jste někdo sledoval Teen Choice Awards, jistě si vybavíte pasáž, kdy Darren Criss a Lucy Hale přiběhli na podium převlečení do zvířátkových pyžam!
Lucy měla tmavě modrý a Darren žlutý:




Tak jak teď dopodrobna vidím, Darren ho musí mít z TOPSHOPU, jelikož tam měli ÚPLNĚ TEN SAMÝ! :-)


Další návštěva byla velice nečekaná - Sephora. Nikdy jsem si tam nic nekoupila, jelikož je opět - na mě moc předražená. Ovšem měli tam šanci, nechat si změřit váš typ pleti. Hned jsem do toho šla a bylo mi řečeno, že ji mám hydratovanou pouze na 51%. Správně by samozřejmě mělo být 100% a tak jsme hledaly ten správný produkt pro mě. Chtěla jsem něco na tu hydrataci + na mastnou a problematickou pleť.

Byl mi nabízen krém BIOTHERM za 650 a ještě tonikum za 460. Předevčírem jsem tak zažila svůj první nákup v Sephoře a to díky právě tomu toniku BIOTHERM za 460 Kč.


Má se používat ráno i večer, ale já se nachytala, že to dělám víckrát za den. :-) Každopádně, je to zázračný produkt.
Používám ho dva dny a má pleť je úžasná! Nikdy jsem nebyla z ničeho tak nadšená. Ani nelituji té ceny jelikož to je asi opravdu nejvíc, co jsem kdy za přípravek na pleť utratila. Mám jí nyní hebkou, jasnější, a navíc takovou "sametovou" - jak pronesla má mamka.
Opravdu vypadá o moc zdravější. Proto jsem o něco víc ujištěná, že do Sephory si zajdu znovu a dám za jeden výrobek víc, než za 5 jiných a o tak moc méně účinějších.

Mám i tak konečně svou Sephora kartičku.

Ta obsahuje, že čtvrtý nákup získáte 10% slevu a s ním i novou black kartu Sephora, která vám přijde domů s vaším jménem.
Black karta zahrnuje: • Pozvánky na VIP večírky se značkami, • Exkluzivní nabídky pouze pro vás, • Dárky k narozeninám pro významné zákazníky, • Newslettery a katalogy



A nakonec poslední návštěva byla v LUSHI. Byla jsem tak nedočkavá, a obchůdek mě vůbec nezklamal. Opravdu tam měli vše a mnohem víc!
Koupila jsem si šampon REHAB, který má být pro poškozené vlasy. Já ho použila včera prvně.
Má lahvička má 100ml a stála 255 Kč.
Mimochodem, já myslím, že dělá zázraky. Minimálně s mými vlasy. Protože jsem je měla hodně vysušený, když foukal vítr a já se venku procházela, skoro vůbec se mi vlasy nehly. Opravdu moc jim scházela ta přirozená pružnost a jemnost.

Ten šampón mi to vše navracuje! Již včera večer jsem je cítila hebčí a pružnější a dnešní procházka ve městě mě v tom utvrdila. Vůbec nevím, jak dobré to může ještě být, vzhledem k tomu, že jsem ho opravdu pužila pouze jednou!
Navíc bude ubývat pomalinku i těch 100ml, jelikož stačí pár kapek šampónu a sám se hodně rozpění. :-)


TOPSHOP, LUSH, SEPHORA - Prague Shopping

22. srpna 2013 v 14:08 | Dominikísek-Dominika Nováková |  gossip
Včera večer jsem se vrátila z Prahy z Palladia. Měla jsem konečně možnost zajít tak do TOPSHOPU, nečekaně do SEPHORY a samozřejmě i do LUSHE (kam jsem se mimochodem moc těšila) a v každém obchodě jsem si něco pořídila.
Vše zmíním ve videu, dokonce pustím takový menší videozáznam z obchoďáku.

Také se zmíním o Teen Choice Awards a něčem dalším. :-)

Bohužel mi to mé beauty video moc nevyšlo, jelikož v půlce mi tak nějak došlo, že z toho dělám zase moc velkou frašku... :D


Jak zhubnout a získat svalstvo

20. srpna 2013 v 11:01 | Dominikísek-Dominika Nováková |  hubnutí
Určitě znáte cvičení s Jillian Michaels, a kdo ne, tak ten se nejspíš nepokoušel zhubnout radami na internetu, jelikož na cvičeí s Jillian odkazuje každá druhá stránka s hubnutím.

Takže, abych vše urovnala na pravou míru, já jí ještě tak před 8 měsíci také neznala. Pak si ale stačí opravdu vyjet na nějaké cvičící prvky a hned spatříte její jméno.

Její předcvičování se stalo jak inspirací, tak i konečným odhodláním toho, abychom své tělo dostaly do kondice, či lámaly osobní rekordy.


Jillianina osobnost zasáhla tisíce dívek po celém světě, jelikož se její rady osvědčily jako nadmíru účinné.

Její cvičení má 3 levely. Samozřejmě ten první je nejjednodušší, ale je jasné, že když s ní prvně začínáte, nevěříte, jak vyčerpávající mohou takovéhle poměrně jednoduché pohyby být.

Mělo by se cvičit každý den, aby se opravdu dostalo takových výsledků, po kterých toužíte, no a i já, před pár měsíci, jsem se na tohle cvičení dala.

Důležité je - nepřestat, a stále vidět váš vysněný cíl. Asi by mi přišla škoda, hnedka po prvním únavném workingu - těch necelých třicet minut, si říct, že zítra už do toho nejdu.

Protože já jsem tak udělala.

Ne, že bych se na celé to cvičení vykašlala, jen jsem se rozhodla jít vlastní cestou. Někdy, když víte jak na to, a i víte, co na vaše tělo platí, může být lepší jít individuální cestou.

Ještě kromě Jill, existují i další motivační plány, které zaručují úspěch po 30 dnech. Ovšem - dle mého názoru, jelikož se vždy jedná jen o jednu oblast - a jeden pohyb - nemůže to nikdy dopadnout tak, jako na obrázku, máte-li v těch partiích nějakou část přebytečného tuku a neupravíte-li si jídelníček.

Pokud by vás zajímalo zrovna zkouším (nebo jsem zkoušela) například tyto:


Na břišní svalstvo to může být opravdu dobré a účinné.
Ještě dále potom takové existují i na nohy, respektive na vaše pozadí, ovšem to zahrnuje velké počty dřepů.

Hned první den, kdy jsem i tuhle druhou výzvu spatřila, dala jsem se do ní. Po 20 dřepech jsem přestala.
Nebylo to kvůli nějaké síle, která by mi tak rychle došla, ale ta zátěž na kolena byla opravdu špatná. Tak jsem zjistila, že pro mě jsou dřepy něco strašného a nemožného - zkrátka bych si oddělala kolena.

Cítila jsem, jak mi při každém dřepu v nich povolují vazy a nikdy bych se pak už té bolesti nezbavila, ještě by mi tak zamezily vůbec někdy se proběhnout, či udělat nějaké pokrčení s nohou.


Zrovna tenhle víkend jsem byla s kamarádkou, která přesně tohle cvičení s dřepy dělala. Tak moc chtěla vypadat jako na obrázku, že nejspíš tu samou bolest a nepříjemný pocit v kolenech - jak jsem popisovala - překonávala a po čase dělala několik desítek dřepů denně.

V sobotu večer jsme spolu seděly a chudinka smutnila, že má po kolenech. Musí s nimy chodit na rehabilitace a neudělá jen tak nějaký pohyb. Zkrátka jí povolily ty nejdůležitější svaly.
Tak jen doufáme, že se jí to po čase zlepší a už tuhle dřepovací výzvu raději vynechá. :-)

Samozřejmě ne všem musejí být dřepy nepříjemné, to vás zase děsit nebudu. :-)

P.S: Až teď se koukám, že ten druhý obrázek zahrnuje v 30.den udělat 245 dřepů! To mi popravdě přijde až moc a určitě to nebude svědčit nikomu...

Každopádně, chuť po cvičení mě nikdy nepřešla. Jak jsem řekla, našla jsem si své vlastní způsoby, které zahrnují především cviky na břišní svaly a nohy (vyjma dřepů). Samozřejmě, pokud do toho chcete opravdu zhubnout co nejrychleji a nejlépe ve všech partiích najednou, nejlepší volbou je jednoznačně běh.
Mohu říct, že naštěstí je to něco, co mě baví jako nic předtím. Zkrátka jsem přišla na ten svůj osobní styl a tak se nemůžu každý den dočkat, až si půjdu alespoň na hodinku zaběhat.
Když nemám co dělat, tak třeba včera večer jsem si to chtěla jít podruhé za den na hodinku zopakovat.

Asi to je tím, že při běhu se vylučují enzymy štěstí, takže tam nejen nabírám energii, ale po chvilce se přistihnu, že běžím s úsměvem.

Když k běhu přidáte všechny ty posilovací cviky, a přechod na zdravou stravu, zaručuji viditelný úspěch i dříve, než za 30 dní.
Samozřejmě, i tak byste měly brát ohled na: všeho s mírou. :-)


Problematická a mastná pleť

19. srpna 2013 v 9:15 | Dominikísek-Dominika Nováková
Napadlo mě natočit i něco jiného, než jsou jen vtipná a parodiální videa.

Je možné, že jste třeba již nějaké to beauty video viděli, a tak o to víc vás musím upozornit, že tak velké kvality to mé rozhodně není.

Týká se PROBLEMATICKÉ A MASTNÉ PLETI, kde vám ukážu několik přípravků, které jsem používala, nebo používám a tak třeba vás něco trkne do nosu a kdo ví, třeba i pomůže. :-)

Pokud sami něco používáte, a jste nejlépe nadmíru spokojení, budu i já zpětně ráda za nějaký ten typ. :-)


Mimochodem, konečně jsem dokázala svůj telefon přesvědčit, aby si do sebe ten instagram nainstaloval! Tak pokud ho máte i vy, budu ráda za follow. :-) http://instagram.com/dominikisek#

Styl - Zayn Malik (One Direction)

18. srpna 2013 v 15:22 | Dominikísek-Dominika Nováková
Po několika měsících je to konečně tady! Jelikož jsem obdržela spooousty zpráv, abych konečně udělala i styl Zayna, tak vám ho přátelé konečně přináším! :-)
Dneškem mohu uzavřít všechny styly členů On Direction a tak dnes bych vám ráda představila pátý - Zayna Malika!


Ovšem, popravdě, je tu jedna malinká změna.
Styly tu dlouho nebyly a tak jsem se rozhodla to dnes pojmout jinak.
Dnešní outfit nebude totiž tak moc inspirovaný Zaynem, jako jeho dvojčetem - Veronicou!


Veronicu můžete znát z klipu Best Song Ever, kde si se svým dvojčetem Zaynem zahrála. ;)

Kdo doposud nevěděl, že vůbec nějaký člen z One Direction má dovjče, tak vás už nebudu dál tahat za nos, žádné dvojče není, to jenom Zayna maskéři parádně zamaskovali! :-)


Je to jedna z nejpovedenějších prací, když nebudu mluvit o převleku Nialla s Louisem.

Dokonce se na internetu vyskytly poměrně vtipné zprávy nějakých chlapců, kteří One Direction neposlouchali, ale když si pustili Best Song Ever, a uviděli Veronicu, zděsili se a museli videoklip vypnout, jelikož se prý zamilovali. :D


A opravdu, spoustě dalším připadá Zayn v dívčí podobě velice atraktivní. :-)

Takže Zayne, doufám, že se nebudeš zlobit, když pro dnešek - místo tebe, se malinko inspiruji Verčou. ;)


Svetřík: C&A - 299,-
Sukně: Tally Weijl - 349,-


Pravdou je, že by se mi moc hodila přesně ta samá blůze, kterou Veronice navlíkli. Ovšem, co nadělám, budu muset hledat dál. :-)


Dámské historky na cestách

15. srpna 2013 v 16:15 | Dominikísek-Dominika Nováková |  gossip
Nikdy jsem nebyla typ, který by jezdil po zámcích a unešeně si je všechny prohlížel. Přesto to člověk musí kolikrát kvůli své rodinně přetrpět a dělat i to, co baví ostatní. :-)

Ráda bych zmínila jednu historku, kterou před malou chvilinkou v autě vyprávěla tetička.

Je to už několik let zpátky, kdy se sešly tři sestry. Ne Kazi, Libuše a Teta, ale zkrátka první sestra, druhá sestra, třetí sestra a jeden manžel třetí sestry.
Vyjeli malým trabantíkem na cesty a nyní si to mířili do Sušic. Jelikož manžel byl řidičem, všechny tetky si tak mohly užívat nejen před jízdou, ale i během jízdy si občas něco popít.

Z auta se musely ozývat ohromné skřeky, jelikož jakmile jedna z nich pronesla i obyčejné slovo, všechny chytly záchvat smíchu.
Samozřejmě za chvilku přišel na řadu i jejich cíl - Sušice.

"Kam že to vlastně jedeme?" ptala se sestra číslo jedna.
"No do Sušic!" odpověděla dvojka.

"Cože jsi to řekla? ŠUŠIČE?!" zvolala ta třetí a všechny se začaly smát jako blázni.

Říkala jsem si, jak hrozné to muselo být pro jediného chlapíka v autě, který určitě měl těhle tří rozchechtaných ženušek plný zuby.

"Hele, Václave, a víš vůbec, kde ty Šušiče jsou?" ptala se trojka svého manžela.

Nebyl vůbec v dobré náladě a bez odpovědi naštvaně řídil dál.

"Já už se nemůžu dočkat až v těch Šušičích budem!" volala jednička a otevřela si okénko, aby mohla mávat na lidi venku.

"Hele! Teď jsme to přejeli! Šušiče doprava a my jedem doleva!" volá dvojka a zase se všechny začnou smát.

"Prosim tě, nene, to bude odbočka až támhle." zamručel si Václav a snažil se sestry ignorovat.

Všechny tři se nemohly přestat smát a když si všimly, že Václav se spletl a opravdu měl zahnout už předtím, začaly ječet ještě víc.

Nakonec to Václav nevydržel: "Ticho tady bude! Já se zeptám na cestu. A NE ŽE SE BUDETE SMÁT!"
Všechny sestry v tu ránu ztichly a tvářily se kulišácky poslušně, usmívaly se jedna na druhou, zcela bez hlásky.

Václav přibrzdil a otevřel okénko. "Dobrý den, prosím Vás, kudy je to do Šušič?"


Mám povídat vůbec o tom, jak najednou začaly sestry pištět?

A Václav poprvé s nimy.

***
To jsme se dozvěděli od tetičky na dnešní cestě zpátky z Červené Lhoty. :-)

Mimochodem, hned u zámku je restaurace, kde mají jako reklamu na svatby - stojící plakát nevěsty v nadživotní velikosti.

Vyfotili jsme si fotku a v autě jsem si ji prohlížela.

Ještě předtím má sestřenka básnila o tetování, a jak se nemůže dočkat, až si ho nechá vytetovat.

Pak jsem prohodila já: "No páni, nás ještě čeká tolik svateb."

A naše mamky se úplně blahem roztekly. Pak sestřenka znovu vyhrkla: "Jo! A já budu mít svatbu na Červené Lhotě!"

Její mamka se jen zasmála: "No, tak to si začni už šetřit. A žádné tetování!"

Ona si však jen odfrkla: "No tak to budu mít někde v pajzlu... Tetování chci!"



Možná jsem se vám mohla zaměřit víc na ty památky, ovšem to bych vám toho asi tolik nepověděla. :-)

1 day with 1D

13. srpna 2013 v 17:18 | Dominikísek-Dominika Nováková
Tohle je mé již třetí One Direction video - a ano, zmiňuji to hned takhle na začátku, abych případné jedince, kteří doufali v něco moc zajímavého najednou nešokovala až v samotném videu.

Nikdy nemám předem rozmyšlený, že za týden musím jít natčit video. Točím ho, až když mě třeba před spaním napadne nějaký bod a ten se pak rozvíjí dál.
Poslední dny jsem přemýšlela nad tím, jak by mohl (opět maximálně ulítlí Directioner, kterého hraji) directioner strávit jeho vysněný den s kluky z One Direction.
Bohužel (možná pro vás náštěstí) jsem nesehnala pravé One Direction. :D Popravdě mě to zarazilo, předpokládala jsem, že to přijedou se mnou natočit, a ono nic.

Takže mi jako pomůcka slouží úžasně vymyšlená (fajn, možná trošku úchylná) věcička - plakát. ;)

Kdo chce, pusťte si Jeden den s One Direction, tedy: "1 day with 1D".


Machr ve svém oboru

6. srpna 2013 v 19:33 | Dominikísek-Dominika Nováková |  gossip

Popravdě… ani jsem tam nebyla já, ale mohu říct, že tenhle doktor - je machr.

Je to už několik týdnů, co si můj bratr stěžuje na nepříjemnou bolest dole v zádech. Musel kvůli tomu přerušit jeho každodenní tréninky, obecně se uvolnit s fotbalových zápasů a zkrátka jenom odpočívat. Vyzkoušeli jsme různé terapie, sezení, rehabilitace, masáže, ale bolest ho nepřestávala. Nyní má začít brát od lékaře antibiotika, ale to už zase by musela přijít řada na léky.
Ovšem nedávno, kdy se má maminka rozhodla uspořádat sraz na chatě, kam každý rok zvala své kamarádky z vejšky, se dozvěděla o něčem dalším.

Přijela nám jedna teta, které je dcera má kamarádka a také čte tento blog - tím ji tedy zdravím a předem vyřizuji, že jste nám daly s mamkou úžasnou radu!
Ta teta také vyprávěla o bolestech, které se pokoušela všemožně vyléčit. Dozajista si také mnohým prošla. Ovšem když nám potom na srazu vyprávěla, jakého fyzioterapeuta potkala, nestačily jsme se divit.
Jako každý pacient se objednala a přišla na prohlídku. Jenom si ji prohlédl a poté vyzval, ať se svlékne. Přibližoval se k ní zrakem a oddaloval. Poté sáhnul po fotoaparátu, který měl v ordinaci a začal si jí ze všech úhlů fotit. Tak moc jsem se vžila do její situace, že bych totálně nevěděla, co dělat a jak reagovat, kdyby mě "cizí chlap" začal beze slova fotit ve spodním prádle!
Obdivuji ji, že to v klidu vydržela (však, copak měla v tu chvíli na výběr?) a vyčkala až na jeho diagnózu.
Naštěstí se z pana doktora nevyklubal žádný šáhlý úchylák, který si fotí pacientky fešandy, a pak s obrázky obchoduje.
K tetě přišel a začal jí zobrazovat její tělo. Přesně si nepamatuji, o jaký problém šlo, každopádně jí zobrazoval, jak má někde vyvinutější svaly, jinde o něco méně. Popřípadě tak mohl zobrazit třeba špatné postavení těla. Chtěl jí to názorně zobrazit. Líbilo se mi, že se nebojí moderní techniky a zkrátka po tom foťáku sáhne. Ačkoli hodně zvláštním způsobem.

Nyní jsme tam jeli i my s mým bratříčkem. Seděla jsem a vyčkávala na ně ve velmi malé čekárně. Vše, co se odehrávalo v ordinaci, jsem slyšela a detailní vyprávění cestou domů mi dává možnost napsat tenhle článek - jak to bylo.
Bratr vstoupil do ordinace, na sobě měl kraťasy a tričko.
(Jenom tak stranou, můj brácha si rád dává všude přezdívku "Max", takže to asi použiji.)

Doktor ho vyzval, ať se posadí.
"Tak co, Maxi?" oslovil ho doktor. "Proč tě bolí levá noha?"
Vím, že se zarazil. Pak se nejistě rozhodl promluvit: "No… mě nebolí levá noha."
Poměrně mladý pán si přisunul židli blíž ke stolu: "Ptám se tě - proč tě bolí levá noha?" zpřísnil tón.
Já v čekárně jsem z něj byla už dávno vybobkovaná.
Max byl znovu v nejistotě. Skoro šeptal. "Ale… mě nebolí levá noha." A pak se zasmál doktorově nechápavosti.
Teď už doktor zkřížil ruce na stole. "Naposledy Maxi, proč tě bolí levá noha?!" skoro začal řvát. Tak přísný tón jsem už dlouho neslyšela.
Max mi říkal cestou domů, že jak mu to neustále připomínal, tak mu to chtěl zkrátka odsouhlasit. Jen aby dal pokoj.

Naposledy tedy řekl už se zoufalým úsměvem na tváři. "Ale mě nebolí…"
"Opravdu?" doktor vstal a vyšel k Maxovi. Pověděl, ať si stoupne. Max tedy nechápavě tak udělal. Doktor ho chytil za levé stehno.

Uslyšela jsem bolestný výkřik. Prý skoro bolestí spadl na zem. A to se ho jen nepatrně dotkl.
"Maxi, proč tě bolí levá ruka?"
Max e znovu zoufale zasmál: "Ale mě nebolí ruka, mě bolí záá…" začal řvát, když se ho dotkl doktor na jedné části levého předloktí.
"Maxi, zatni tyhle svaly." Vyzval ho a dotkl se rukama jeho pasu.
"Teď tyhle svaly." Vyjel rukama o něco výš.
"A teď tyhle."
Max se snažil.
"No tak! Zatni je!" povzbuzoval ho.
Max se tvářil zmateně. "Ale já… nevím jak."
Doktor se na něj významně podíval: "To protože je nemáš!"

Řekl to tak jednoznačně, jakoby nám to PROBOHA NEBYLO HNED OD POHLEDU JASNÝ.
Vyšlo z toho to, že záda ho bolí kvůli tomu, že se mu nějaké svaly vůbec nevyvinuly - v zádové oblasti, a tak zatěžuje tělo tam, kde nemá. Proto ho bolelo (ačkoli to nevěděl a pociťoval to pouze na zádech) stehno a předloktí. Jenom vůbec nechápu, jak to může doktor od pohledu vidět?!
Teď, aby se mu chybějící svalstvo dotvořilo, musí cvičit cviky pro pětiměsíční batolata.
Zkusil si to již v ordinaci, a jakmile ho naposledy vyzval, ať zatne ty svaly, které mu "chybí", hned se tam vytvořil jejich náznak a věděl, že je vlastně umí zatnout.
Tomuhle říkám mistr ve svém oboru.
Pokud by měl někdo jakýkoli problém na tento způsob, rozhodně budu pana doktora doporučovat dál.
Protože na tohle nám nepřišel žádný jiný doktor.
Hm… machr ve svém oboru. Již od pohledu.

Tenhle gay je b-o-ž-í

4. srpna 2013 v 10:37 | Dominikísek-Dominika Nováková |  gossip

Neznám sice moc gayů, ale tenhle je boží.

V ten den byla cesta do menší, přírodní a obecně rodinně založené restaurace, která sídlí kdesi u lesa. Sama osobně se tam vyskytuji poměrně často, a proto se dalo očekávat, že při návštěvě Timothyho by to nebylo jinak.
Doteď jsem o něm slyšela pouze z povídání, jako o milém, vtipném, dětském a vždy optimisticky založeném chlápkovi, nehledě na svůj přes-čtyřicátní věk.

Jeli jsme autem, když se blížila konečná zatáčka, za kterou se vždy má oblíbená restaurace vynořila.
I teď tomu nebylo jinak. Timothy tam na nás měl čekat (jelikož si ráno přivstal a měl obrovský náskok), a také tak splnil.
Jako jediná osoba stál na terase, a jakmile spatřil naše auto, jeho ruka rychlostí blesku vyletěla do vzduchu a začal pouze s částí dlaně mávat jako splašený - přála bych vám vidět ty rozzářená očka a široký úsměv.
První můj pohled na něj říkal: "Nee, to ne, to je úžasný!" a začala jsem se v autě smát.

Všichni jsme vyšli a mířili si to k Timothymu, který již obsadil stůl. Do cesty mi ale vstoupili dva malý pejsánci, u kterých jsem bohužel nepoznala rasu. Tedy, jeden byl pudlík.

"No tak, Elinko. Sedni!" přikázal Timothy pudlíkovi.
K mým známým, kteří se s Timothym znali lépe než já, přišel, a vzájemně si věnovali letmý polibek. Já obdržela jen hodně hlasité a úsměvné: "AHOOJ!"

Všichni jsme se posadili a najednou se Timothy dal do takového smíchu, který byste možná popsali, jako roztomilý.
"Hihi, víte co se mi stalo, holky?" podíval se na nás v kruhu a na tváři se mu zobrazil provinilý výraz.
"Jen co jsme přijeli, Elinka celá nadšená vběhla dovnitř k té milé paní servírce," pronášel tak dívčím hlasem, až jsem se musela usmívat. Teď si dal celou vyplou dlaň nepatrně před ústa a trošku se ztlumil: "A Elinka jim počúrala bar." uchichtl se.

Všechny, jak jsme tam seděly, jsme se daly pouze do smíchu. Nevím, jestli tím, jaký měl jeho pudlík měchýř, nebo tím, že to zkrátka řekl tak nevěřícně vtipně.
"No, tak jsem se té paní omluvil, a slíbil jí, že už jsem příště nepojedu." pronesl zostuzeně a přitom se tvářil jako malý klouček, kterého nachytali při nějaké nepleše.

Když servírka přišla, všichni jsme si objednali a Timothy - již s pitím a jídlem - tam bez hnutí a s velikým úšklebkem seděl a krčil se. Znovu jsem se zasmála při představě, jakoby si myslel, že bez jakéhokoli hnutí si ho servírka vůbec nevšimne.

Timothy si pak vzpomněl, že je daleko od svého velkoměsta, a přesměroval se na náš venkovský život. "Takže holky, vy tu máte někde ty jeskyně, co?" znovu ten hlas.
Odmlasknul si: "Ááá, počkejte. Too.." protahoval každé slovo a znovu nahodil šibalský výraz. "Víte, já nechci vypadat jako nějaký pako..." a sám se hnedka zasmál, "to jsou ty jeskyně... jako tady pod náma?" a začal máchat rukama a skákat na židli.
Typuji, že se chtěl do té jeskyně probořit. Tedy, kdyby vedla až sem k nám k restauraci.
Opravili jsme ho a dali se do jídla.

Všichni jsme odjeli na chalupu a když všechna auta zaparkovala na takové vedlejší zahradě, Timothy otevřel kufr a vytáhl všechno kempovací zařízení.
"Eh, Timothy, budeme bydlet a spát v chatě." opravily jsme ho všechny.
Nastala další půlhodinka přemlouvání, že nebude zkrátka spát sám venku na odlehlém poli, zatímco my, budeme ležet v zařízené chalupě, s přívodem teplé vody a proudu.
Odrfrkl si a začal trošku uraženě házet zase všechno do kufru: "Ccc, holky, a já si sem táhnu všechno to vaše vesnický vybavení, abych byl připravenej..."
Pak na nás pohlédl a my nevěřícně čuměly. "No přeci, jak ste mě varovaly, že já - velkoměšťan, se vám tu zblázním. Tak jsem si přivezl veškeré vybavení..." pak nad námi jen mávl. Posední, co držel byl ešus. Zkoumavě na nás pohlédl: "A co tohle?"
Jedna z nás ukázala směrem ke kufru. "Máme talíře." A hodil ho ke stanu.

Usedli jsme pod pergolu, kde Sára vytáhla pití, které měla na starosti. Každému nalila, a to už se Timothy bavil s Gabčou o výchově psů.
"Ty, Gábi..." začal nenápadně, "ty seš stejně hrozná, ty toho svého pejska vůbec nemiluješ." a vášnivě se snažil hladit Elinku i Bárinku (druhá fenka) současně.
"Ty moje holčičky všude se mnou běhají. A i se mnou spí. Ty jseš fakt hrozná, vždyť nemůže ani tvůj Rox vědět, že ho máš ráda!" a znovu popusinkoval Elinku s Bárinkou.
Když se jednalo o psy, nedal si nikdy nic vysvětlit. Prý je láska zkrátka na prvním místě. A vůbec by prý pro něj nebyl problém, kdyby taky měl Gábinýho Roxe - Bernského salašnického, dospělého psa. V posteli.

Nakonec jsme se dostali k tomu, aby nám Timothy vyprávěl o jeho příteli. Nepatrně zrudl, ale hned se dal celý natěšený do vyprávění.
Po chvíli se zdálo, že řekl to nejdůležitější, a tak jen lovil v paměti, aby nám ještě něco pověděl.
Začal si hrát s prsty a usmívat."No, a tak jsme se sešly teda u Gordna, bylo tam poměrně plno, ale po chvíli se to..." zastavil se, když hmatal po Hančině kabele, která stála vedle něj. Teď jí ale tak rychle uchopil oběma rukama a vystavil před oči. "PANEBOŽE, HANI! Ty-máš-GUESSKU!" začal řvát a házet s kabelkou do stran.


Myslím, že v tenhle moment jsem ho začala milovat.

Nakonec ještě nezapomněl dodat: "Heleďte, slyšel jsem, že teď všichni mladí komunikují přes takový ten twitter. Tak jsem si ho taky založil. Normálně věřte, nebo ne, ještě jsem nepřišel na ovládání." a začal zkoumat svůj mobil.

Je to tak senzačně nabíjející a úžasný člověk, že mi jeho odjezd chybí doteď. Ráda bych dodala, že ačkoli si s náma "hraje na takové menší pako", tak má úctyhodné zaměstnání a jako člověk, je velmi chytrý a inteligentní.
Je to jako oblíbená postava, vystřižená z filmu.

Kamarádka POŠUK

3. srpna 2013 v 18:44 | Dominikísek-Dominika Nováková |  gossip

Při ranní kávě jsem si vzpomněla na moji kamarádku, se kterou jsem se sešla minulý týden.
Pozvala mě do kavárny a díky naší dlouhé mezeře, kdy jsme si každá žila svůj život, se mi rozhodla zavolat, že by mě zase jednou po těch deseti letech ráda viděla.
Cassidy, jak jí budu říkat, jsem poznala už z povzdálí. Pořád stejně barevná, veselá, a obecně švihlá.
Vybraly jsme si místečko venku na terase a každá si objednala. Když jsem si zvolila malý čokoládový dortík s koktejlem, dost mě překvapilo, z jakého důvodu si Cassidy nevybrala její oblíbenou kávu, v její ještě o něco oblíbenější kavárně.
První se jenom zhluboka nadechla a ještě chvilku uvažovala, jestli to, co má na srdci, mi má opravdu sdělit.

Z jejích úst totiž vyšlo: "Jsem blázen."
V ten moment jsem přestala hrabat v kabelce, kde jsem zdlouhavě šmátrala po mobilu a jen se lehce nad jejím poznatkem usmála. "Jdi ty, to já taky."
"Ale já opravdu!" trvala si na svém.
Pak se opětovně ztlumila a nahodila přemýšlivý výraz. "Nebo víš co? Pojďme tomu říkat 'pošuk'.
Unaveně jsem položila ruce do klína, jelikož jak jsem jí do této doby znala, věděla jsem, že už jen čeká na mé vyzvání: "No tak mi o tom pověz."

"Nemohu pít kávu."
Nadechovala jsem se, abych jí upozornila, že tohle nehraničí s bláznovstvím, ale rychle mi šoupla prst přes pusu, abych poslouchala dál.

"Protože kdykoli se jí napiju, není mi dobře. Vlastně... nejen po kávě, také po limonádě, občas i vodě... nemluvě o alkoholu! Mém-milovaném-alkoholu!"
Cassidy byla poměrně veliký nadšenec do jakéhokoli drinku, nejlépe těch nejtvrdších. Proto jsme se přestaly vídat. Její návštěvy vždy byly o tom, se nejlépe do neznáma opít. Což v mém případě by byl zase jiný příběh.

"Neboj se, na to ti zase přijde chuť." Snažila jsem se jí, jako dobrá kamarádka povzbudit pro její hrátky s pitím a nejlépe se šesti chlapama u stolu.
Myslela jsem, že se mi rozbrečí. To ne, takovou ostudu bych teď nesnesla.

"Ale ne Domi, ono to je i jídlem."
Na chvilku jsem se pozastavila. "Pane Bože! Cassidy!" trošku jsem ubrala na hlasitosti, "ty jsi..." znovu ta mezera, "anorektička?"
"Ne!" zvolala z plných plic a odšoupla se zděšením od stolu.

"Já bych tak ráda jedla, ale kdykoli sním něco... ať je to cokoli, je mi špatně. Nejhorší je, že to mám neustále. Nejčastěji ráno a večer. Dokonce mě to o půlnoci budí a musím to jít ven rozdejchávat."

"Vážně?" už jsem s ní o něco více soucítila.
"Jo! Teď jsem odjela na chalupu a zjistila jsem, že když půjdu o té půlnoci ven si lehnout na lavičku, je mi líp. Takže spím většinou venku s peřinou a polštářem."

"Ach ne, ty jsi pošuk..." nakonec jsem si tiše špitla.

"Už jsem opravdu nevěděla, co dělat. Byla jsem tak zoufalá."
"A co tvá doktorka? Bylas tam?"

"No samozřejmě. Asi třetí den mých nevolností."
"Nejsi těhotná?" vypadlo ze mě.
Jenom nakrčila ústa, jako bych si z ní dělala šprýmy nejvyššího stupně.
"Zapomeň! Naposled jsem s chlapem byla na Silvestra! Každopádně mi předepsala Helicid na vředy."
"Funguje to?"
"Docela jo, ale pořád to nebylo ono..."
"Počkej, jak nebylo? Co teď?"
"No právě! Poslouchej, k tomu se chci dostat od začátku."
Fuuu. No jo Cassidy, povídej mi o sobě.
"Zašla jsem si za jednou známou, která ti vytestuje, co potřebuješ."
"Mluvíš o nějaké... čarodějnici?" Netušila jsem, jak se těm lidem říká.
Pokrčila rameny. "Já bych tomu spíš říkala... bylinkářka. Takže, zašla jsem k ní domů a hned při vstupu pocítíš takovou příjemnou atmosféru. Vůbec mi nebylo blbě!"

"Tak se k ní nastěhuj."
Dělala, že mě neslyšela.
"A chytla mě za zápěstí a ptala se 'co nemůžu strávit'?"
"Moment... myslíš jako jídlo?"
"No to jsem jí taky prvně řekla! Pak mě opravila, že to bude něco v životě."
"Jo aha. No, tak tos tam byla tak do včerejška, ne?" nenápadně jsem si rýpla, protože Cassidy má pořád s někým a něčím nějaké nevyrovnalosti.

"Kdepak! Nakonec z té bylinkářky šeptem vypadlo 'potřebujeme to říkat?' 'Ne, nepotřebujeme to říkat'. Mluvila si jakoby sama k sobě!"
"Páni, možná na tom nebudeš nejhůř na světě."
"Sklapni a poslouchej! Víš, byla jsem tak ráda, že jsem to nemusela říkat..."
"Takže jsi na to přišla?"
"Jo! Je to vždycky taková ta první myšlenka, která ti proběhne hlavou."
"No, a co to bylo?"
Jenom hlasitě polkla.

"Víš, jak jsem ti kdysi říkala, jak mo se mi líbí Brad Pitt?"
Na chvíli jsem se zarazila. Vzpomněla jsem si. Panebože. "Ne..." pronesla jsem nevěřícně.
V ten moment celá zrudla. "A víš, jak jsem ti pořád říkala, jak moc si ho chci vzít?"
"Ježimarjá,Cassidy!"
Netušila jsem, jak je to možné, ale v ten moment byla ještě červěnější. Rudá jak rajče.

"Myslím, že za těch několik let se mi to zkrátka nastřádalo v žaludku. Prostě to nemůžu strávit. Nevím, jakou mám teď ještě vůbec šanci, když je s tou Angelinou."

"Nulovou?" zeptala jsem se sarkasticky.

"Hej! Nech mi špetku naděje, vole!"

Rychle jsem se ohlédla, jestli nás probůh někdo neslyšel.

"No, jestli budeš Domi ráda, tak už se cítím líp. Když si to člověk uvědomí, co ho tak tíží, tak si může potom ulevit."
"I potom, kdy si uvědomíš, že se ti to nesplní?"
Znovu jsem jí slyšela polknout a kapánek mi zesmutěla. "Jo, i to. Ještě mi dala takové speciální kapky, které mi namíchala a kapu si jich pět do vody třikrát denně. Cítím se po nich moc dobře."
"Doufám, že se mi nepředroguješ."

Nastala delší odmlka. Upila jsem z koktejlu a pohlédla na Cassidy, jak drží v ruce mátový čaj, o který musela servírku pět minut žádat, ačkoli ho neměli vůbec v nabídce.
Konečně jsem vytáhl mobil a pohlédla na Cassidy s úsměvem. "Ach Bože, ty jsi fakt pošuk."