Prosinec 2014

#01 Žiju si pohádku

31. prosince 2014 v 15:04 | D O M I |  Žiju si pohádku
Rozhodla jsem se, že si začnu plnit veškeré sny, které mi jenom prolétnou myslí.
Nemusí se jednat pouze o materiální hodnoty, ale především i ty duchovní.
Je to jakýsi "To Do List", ovšem s tím rozdílem, že si budu ukládat své konečně vyplněné. :-)
Pozitivní článek jeden za druhým.
Začnu prvně v módním kouskem. ;-)

Moje kabela! :-)) Fotografie z mého instagramu: http://instagram.com/dominikisek


"OMG" je asi nejvýstižnější

31. prosince 2014 v 10:48 | D O M I
Tento rok jsem se opět rozhodla natočit HAUL, co jsme dostala k Vánocům.
Poslední dobou je to pro mě rychlejší, než nafocení fotek, ale navíc můžu mnohem více popsat, co to pro mě znamenalo.
Z některých tak štědrých darů jsem byla absolutně odvařená a myslím, že to zatraceně ovlivní i můj rok 2015!!!


The Interview; Kolekce PINK BUBBLEGUM, 30ti denní výzva!

27. prosince 2014 v 13:11 | D O M I
Celé dny se více a více snažím dostat do toho myšlení ruské duše a zkoumám jejich dějiny snad víc, než jsem kdy zkoumala naše.
Zvláštní, že jsem nikdy nechtěla politice věnovat jedinou špetku svého volného času a teď nad ní sedim nonstop o Vánocích.

Mimochodem, včera jsem nezaváhala a hnedka si pustila onen "zakázaný" (teď už asi 3 dny vlastně úplně tak zakázaný není) film The Interview.

Heleďte se, dámy a pánové, musím zmínit, že jsem jej nalezla pouze v angličtině bez jakýchkoli titulků a po 20ti minutách jsem se přistihla, že mi už vůbec nedochází, že to je v jiném jazyce, než mně známém mateřském.

Opravdu jsem se zaradovala, když jsem tu dvouhodinovku zkoukla a porozumněla.

Nyní se opět plánuji vrátit k ošemetnému roku 2006, kdy se v Rusku hemžilo několik záhadných a nedořešených vražd bývalých členů KGB (Litviněnko) a nebo těch mediálních, kde se odhodlaná žena snažila dopátrat pravdy (Politkovská).

Pokud by vás zajímaly plány do budoucna, nebo alespoň začátek nového roku, budu pracovat na nové módní kolekci pro dívky, něco ve stylu PINK BUBBLEGUM, takže uvidíme a i vy uvidíte.

K této příležitosti budu nejspíš hledat nějakou modelkovskou holčinu (nemyslím výškou s tvrdě nastolenýma mírama, ale spíše takový andělský obličejík), kterou bych si pro kolekci nafotila a natočila.

Musela by se ovšem dostavit buďto do Tábora, nebo Prahy - můžete se hlásit. ;)

Za dále, plánuji od 1.ledna skutečně vyzkoušet (dnes již převelice známou) 30ti denní výzvu.
Mám posledních pár dnů na to se nezdravě nadlábnout a pak už vše nafotím, natočím a na konci ledna vám přinesu výsledky.

Konečně zjistím, jak moc ty cviky dokáží postavu ovlivnit, ačkoli já k tomu nasadím i zdravou výživu. :)

Proč se šprtat těsně před zkouškovym, když můžete o Vánocích..?

24. prosince 2014 v 15:42 | D O M I |  D O M I a...
Říkala jsem si, že bych možná mohla na moment přerušit mé studie a psaní o Vladimiroviči Putinovi a zkusit se alespoň na ten štědrý den naladit na Vánoce.
Popravdě, jde mi to hodně ztěží, jelikož jsem z té vejšky tak nakoplá, že mi už mozek nepracuje jinak, než šprtáním.

Nikdy jsem nebyla politickým nadšencem, až do té doby, než jsem poznala našeho všeznalého politologa, který vás - pro vaši stupiditu, pěkně setře.
Opravdu neznám nikoho víc motivujícího a povzbuzujícího ke studiím, na základě vašeho ponížení.




Ale to, že u mě asi opravdu není něco v pořádku, mi došlo při dnešní cestě z návštěvy hřbitova.
Samozřejmě, tradičně, jsme vyrazili ke svíčkám, zavzpomínat na ty naše milé mrtvé, a cestou domů nám naskákaly myšlenky typu: "Tak co teď? Máme volno."
"Já se aspoň budu učit." poznamenám.
Dokonce i mamka se na mě obrátila: "Tak na Štědrý den si můžeš dát voraz. Dneska máš volný čas." svolila.
Jen jsem se v rychlosti zamyslela a zabručela: "No ale právě - mám aspoň dneska čas."

Následně se mi celé auto vysmálo.

Abych si tedy nepřipadala až tak hloupě, píšu i vám na blog, a to - co jsem z knih tedy nevyčetla, (ačkoli to stejně kazím, když obecně píšu o školních povinnostech v tak krásný letní den).

Snad tedy na závěr popřeji svým čtenářkám a ojedinělým čtenářům šťastné svátky, plné zdraví a krásy, aby se do nás už konečně někdo pořádně zamiloval a odjeli jsme s princem na bílém koni.
Teda vy, já ne.
Já mám na koně alergii - jak jsem zjistila na koňském táboře.

Adi Dassler (adidas) - MÉ STUDIE

22. prosince 2014 v 13:06 | D O M I |  Mé módní studie
Tak schválně! Přiznejte se! Vy, kteří jste netušili, že i ADIDAS byl opravdová osoba a navrhář (a až potom značka)! Jelikož, co jsem tak zjistila, většina lidí má ten názor, že byl velký třesk, BUM - a Adidas je tu.
Ale tak hezky od začátku.
Ovšem, že značka ADIDAS nese název po svém jmenovci - Adi Dasslerovi, jenom spojil své křestní jméno s první slabikou příjmení (Adi Das).

Ovšem co ten shluk kolem něj?
Možná i píseň od hudební skupiny Run DMC (právě o teniskách Adidas) rozjela jejich veliký prodej. Samozřejmě, že pokud by se nejednalo o unikátní zboží, nešel by jejich prodej na dračku vůbec.
Adiho nápad se zrodil v něm samém. Byl velikým sportovním nadšencem a po první světové válce zahájil výrobu běžeckých bot z odpadkového materiálu, který sbíral ve válkou zničeném okolí.A poté přišel další (pro nás dnes možná již obehraný) zlom. Adi se prochází a ačkoli mu nespadlo jablko na hlavu, tak se sám sebe otázal: "Co takhle připevnit na podrážky bot OPĚRKY? Ty přeci musejí zaručit větší stabilitu běžce!"

A musím vás ještě upozornit - až zde, roku 1948, po svých prvních (nemalých) úspěších, se rozhodl zvolit jméno značky ADIDAS a hned o rok později ho slavně vyznačovaly tři pruhy.
Jedna ze zajímavých informací, která na mne zprvu působila bulvárně (ačkoli vlastně vůbec nemá proč), byl fakt, že Adi Dassler měl bratra, se kterým zprvu spolupracoval. Ovšem právě v roce 1948 se rozcházejí a Adi zakládá ADIDAS, a jeho bratr - Rudolf, PUMU.

Jeden z Adiho největších vrcholů se odehrál během finálového fotbalového utkání v mistrovství světa (roku 1954), kdy německé družstvo vstřelilo ADIDASOVOU teniskou vítězný gól nad Maďarskem.
Tak se zrodila legenda.
Fritz Walter při střelení vítězného gólu

Další jeho sportovní připomínka byla roku 1974 při boxerských zápasech, kde už byli oba soupeři do Adidasů obuti. Se sportovně nadšeným synem Horstem, postupně vytvořil mezinárodní společnost, která byla a stále je přítomna na všech světových sportovních událostech.

Bohužel Dassler zemřel ve věku nedožitých 78 let v roce 1978, takže po jeho smrti společnost převzali manželka Käthe s Horstem.
A právě i pod aktivním Horstovym vedením, se stal Adidas světovým lídrem v sektoru inovací ve sportovním marketingu.

Příběh Adidasu ovšem ve slávě pokračuje. Roku 2005 uzavřel nové partnerství s britskou módní návrhářkou Stellou McCartney (dcerou "Bítlsáka" Paula McCartneyho), která má co dočinění i s jinými značkami typu Chloé a Gucci.
Slavné osobnosti mají holt co dočinění se slavnými značkami.

…nebo je tomu naopak?

(dnešním globálním kreativním ředitelem Adidasu je Michael Michalsky)

Mami, tak jsem pašerák... - ale mám dárky!

19. prosince 2014 v 22:23 | D O M I |  D O M I a...
Opravdu na vlastní kůži zjišťuji to, jak vás může vysokoškolský život pěkně pohoršit. Když přeskočím, že se pro mě stává suverénně červená zelenou (aspoň že tam jsem pouze chodcem…), nechodím spát dřív jak před další přednáškou (následujícího dne) a návštěva tamních pajzlů je nejlepší ve čtvrtky, jelikož jsou akce (pátek a víkendy =mrtvo).
Nemluvě o tom, že jsem si šla tento týden POPRVÉ v životě koupit cigára. Co jsem tak odposlouchala od spolubydlících, měla jsem tedy naučenou frázi. A abych byla fakt tvrdej drogovej dealer, řekla jsem hned: "DVOJE Kissky."
Pak jsem je hezky ozdobila srdíčkovýma samolepkama a dala holkám pod stromeček. Pořád ještě přeci jen nekouřím a vlastně vůbec nevím, proč v tom ty spolubydlící podporuju.
Chci se dostat k tomu, že tenhle týden mě potkala další rebélie. Hned potom, co jsem s M. jela nakoupit jídlo, rozhodla se, že tentokrát půjdeme na zastávku zcela odlišnou cestou.
Zavedla mě na nějakou tržnici. Z legrace mi navrhla, ať se zeptám, jestli tu nemaj nějakou Michael Kors kabelku, po které už dlouho prahneme. Vzala jsem to ze žertu, tak jsem se okamžitě obrátila na první Vietnamku a ptám se: "Nemáte Michaela Korse?" byly jsme ve veselé náladě, tak pro jistotu ještě dodávám: "nějakou tu fejkovou."
Bylo to houby platný, ona nerozuměla nic.
Napadlo mě vstoupit hlouběji do těch marketů, až jsme stáli v nějakém stanu.
Přišel za námi jiný Vietnamec: "Sháníte něco?"
Tak jsem ho jenom odmítla, že ne, jen se podíváme. Doteď nevím, copak nám začal šuškat, ale nato nás rychle předběhl a začal odemykat zatrezorované dveře.
Dodávala gesty: "Poďte, Poďte!" a šeptal.

Abyste, vy, čtenářky, měly jasno - nejsme žádné laciné děvy. To fakt ne.
A když by nás úchylák lákal na cukroví, tak nepůjdeme.
Je to bláznivé zahrávání se životem, kdybyste náhodou někdy měla následovat (snad ne ještě!) nějakého cizince, který vás láká do doupěte.
Kdo ví, jestli poté vůbec vyjdete bez HIV, děcka, nebo minimálně živá.

No, tak jsme vešly.

Octly jsme se v absolutní tmě a už jsme slyšely jenom cvakání zámků.
"Tyvole, Domi!? On nás tady zamkl!" Šeptala mi M.
Hned na to přišlo prudké světlo.
Víte, co jsme spatřily?
Sklad se značkovým zbožím.
Nejspíš se jednalo o nějaké místní výpary, neboť jsme chytily záchvat smíchu. Vietnamec k nám přicupital a skoro strkal dlaň před naše ústa: "Pšššššt!!!" začal pištět.
Octly jsme se tedy někde mezi Diorem, Korsem, Chanelem a Guccim.
Pořád dokola opakoval pouze dvě věty, a to "udělám cenu" a "pššššššt".
Narval nám věci do tašky a zase nás ze skladu vyhnal.
Teď přišla na řadu věc, kdy si konečně ráčil vyslechnout, že doprkna nemám hotovost!
Divil se, ale jak jsem ho mohla přes to jeho PŠŠŠT přeřvat?
Nakonec to skončilo tak, že dodal třetí větu ze slovníku: "Vždyť jsou Vánoce." A tak ihned pochopíte - ŽE VÁM CHCE UDĚLAT TAKHLE MILOU RADOST? Fakt mi to dá zadarmo?!

A odvedl mě k bankomatu.
Teď chápu tu jeho větu s Vánoci. Já mám kabelu a on má na kapra.


NOVINÁŘKOU NA ČESKÉM SLAVÍKU 2014

6. prosince 2014 v 15:02 | D O M I |  Akce & Reportáže
Člověk by měl pokaždé část své vysněné práce okusit, aby alespoň trošku pochopil, do čeho se hodlá vrhnout.
V sobotu v odpoledních a večerních hodinách, se mi poštěstilo stát se na ten jeden den novinářkou pro Krásnou.cz a Novu, v doprovodu blogerky Hellie, tak i s podporující Aničkou a kameramany.
Před třetí hodinou jsme vybleskly několik fotografií a už jsme s Hellie běžely pozorovat generálku. Čili takové Slavíky nanečisto.
Aby bylo vše opravdu odzkoušeno, tak za náhražky celebrit byly jakési hostesky, kdy si i za takového pana Gotta šla "převzít" cenu mladá dívčina a následně zkušebně pronesla děkovnou řeč.
Ovšem pěvecká vystoupení si už celebrity odzkoušeli - to abyste si nemysleli, že jsme pana Karla Gotta neslyšeli zpívat.
Během generálky nás čekala naše první mise a i první rozhovor. Nyní konečně nadešel ten čas kvůli čemu tady jsme.

Nebudu dělat klidnou, když mi do ruky předali mikrofon NOVA, byla jsem opravdu nadšená.
Člověk zastarale čeká, jak si bude psát odpovědi do notýsku, ale místo toho BUM! Mluvíte s Lucií Borhyovou na kameru.
Ovšem ten úplně první rozhovor byl s Lo Hrůzovou, KTERÝ DOKONCE NOVA PLUS MÁ NA SVÉM WEBU!
To už bylo těsně před živým vysíláním. Veškeré osobnosti přišli vystrojené a netroufám si říct, komu to slušelo nejvíce. Ze všech šatů jsem byla unešená a to byl hlavní důvod, proč jsem se kritice módní policie vzdala. Jednoduše všem prsknu za jedna, jelikož si to zaslouží.

Co se týče kameramana Lukáše, které ho nám galantně z Krásné vypůjčili, nemohu si ho vynachválit.
Akční, rychlý, vždy na správném místě. Pokaždé, co jsem si domluvila rozhovor s někým (mohli jsme si sami vybírat! No není to luxus?), zavolali jsme: "Lukyne!" A už tam stál. Samozřejmě vše na přátelské a slušné úrovni, nebudeme si přeci na profíka vyskakovat.

Rozhovory, které byly natočeny, proběhly z mé strany s Luckou Borhyovou, Lo Hrůzovou, Janem Bendigem a Voxelem.
Mrzí mě, že jsem nezastihla ještě další esa, kterými tam pro mne byli například Láďa Hruška, Ondřej Brzobohatý, Karel Gott a moderátor Libor Bouček.
Co jsem tak z vlastního hlediska zjistila, došlo mi, že mě více lákalo hovořit s osobami mužského pohlaví, když přitom bych si toho měla s dámami více co říct, ať už jenom třeba v oblasti módy, nebo vlasů.

Proto ode mě tuhle jedinou módní otázku schytal, chudák, Honza Bendig, který ale vtipně a ochotně odpověděl a zapózoval.
Mohu říct, že celý den jsem si nejen užila, ale dal mi mnohé další do pracovního života, který doufám jednou povedu.
Každý rok si tak shrnuju, co se mi událo zajímavého a nezapomenutelného z kariérního a školního života.

A tenhle den tam rozhodně patří.