Mami, tak jsem pašerák... - ale mám dárky!

19. prosince 2014 v 22:23 | D O M I |  D O M I a...
Opravdu na vlastní kůži zjišťuji to, jak vás může vysokoškolský život pěkně pohoršit. Když přeskočím, že se pro mě stává suverénně červená zelenou (aspoň že tam jsem pouze chodcem…), nechodím spát dřív jak před další přednáškou (následujícího dne) a návštěva tamních pajzlů je nejlepší ve čtvrtky, jelikož jsou akce (pátek a víkendy =mrtvo).
Nemluvě o tom, že jsem si šla tento týden POPRVÉ v životě koupit cigára. Co jsem tak odposlouchala od spolubydlících, měla jsem tedy naučenou frázi. A abych byla fakt tvrdej drogovej dealer, řekla jsem hned: "DVOJE Kissky."
Pak jsem je hezky ozdobila srdíčkovýma samolepkama a dala holkám pod stromeček. Pořád ještě přeci jen nekouřím a vlastně vůbec nevím, proč v tom ty spolubydlící podporuju.
Chci se dostat k tomu, že tenhle týden mě potkala další rebélie. Hned potom, co jsem s M. jela nakoupit jídlo, rozhodla se, že tentokrát půjdeme na zastávku zcela odlišnou cestou.
Zavedla mě na nějakou tržnici. Z legrace mi navrhla, ať se zeptám, jestli tu nemaj nějakou Michael Kors kabelku, po které už dlouho prahneme. Vzala jsem to ze žertu, tak jsem se okamžitě obrátila na první Vietnamku a ptám se: "Nemáte Michaela Korse?" byly jsme ve veselé náladě, tak pro jistotu ještě dodávám: "nějakou tu fejkovou."
Bylo to houby platný, ona nerozuměla nic.
Napadlo mě vstoupit hlouběji do těch marketů, až jsme stáli v nějakém stanu.
Přišel za námi jiný Vietnamec: "Sháníte něco?"
Tak jsem ho jenom odmítla, že ne, jen se podíváme. Doteď nevím, copak nám začal šuškat, ale nato nás rychle předběhl a začal odemykat zatrezorované dveře.
Dodávala gesty: "Poďte, Poďte!" a šeptal.

Abyste, vy, čtenářky, měly jasno - nejsme žádné laciné děvy. To fakt ne.
A když by nás úchylák lákal na cukroví, tak nepůjdeme.
Je to bláznivé zahrávání se životem, kdybyste náhodou někdy měla následovat (snad ne ještě!) nějakého cizince, který vás láká do doupěte.
Kdo ví, jestli poté vůbec vyjdete bez HIV, děcka, nebo minimálně živá.

No, tak jsme vešly.

Octly jsme se v absolutní tmě a už jsme slyšely jenom cvakání zámků.
"Tyvole, Domi!? On nás tady zamkl!" Šeptala mi M.
Hned na to přišlo prudké světlo.
Víte, co jsme spatřily?
Sklad se značkovým zbožím.
Nejspíš se jednalo o nějaké místní výpary, neboť jsme chytily záchvat smíchu. Vietnamec k nám přicupital a skoro strkal dlaň před naše ústa: "Pšššššt!!!" začal pištět.
Octly jsme se tedy někde mezi Diorem, Korsem, Chanelem a Guccim.
Pořád dokola opakoval pouze dvě věty, a to "udělám cenu" a "pššššššt".
Narval nám věci do tašky a zase nás ze skladu vyhnal.
Teď přišla na řadu věc, kdy si konečně ráčil vyslechnout, že doprkna nemám hotovost!
Divil se, ale jak jsem ho mohla přes to jeho PŠŠŠT přeřvat?
Nakonec to skončilo tak, že dodal třetí větu ze slovníku: "Vždyť jsou Vánoce." A tak ihned pochopíte - ŽE VÁM CHCE UDĚLAT TAKHLE MILOU RADOST? Fakt mi to dá zadarmo?!

A odvedl mě k bankomatu.
Teď chápu tu jeho větu s Vánoci. Já mám kabelu a on má na kapra.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skills of Art Skills of Art | Web | 20. prosince 2014 v 20:45 | Reagovat

Tak přesně toto se nám stalo v tržnici s bráchou :D Akorát, že tam s náma byla i mamka, která s námi do "značkového oddělení" nešla a venku se mohla po.... strachy, co tam s námi ten Asiat vyvádí :-DD Jinak moc dobrý článek!

Měj se hezky,
<a href="http://skills-of-art.blogspot.cz/">Skills of Art</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama