VYPRACOVANÁ povinná četba 12

15. dubna 2016 v 9:34 | D O M I

Shaw, G. B.: Pygmalion

Forma
Satirická komedie (=anglická komedie irského původu)
Satirická protože Shaw se k tomuto příběhu inspiroval v antice u Ovidia, tím že převedl antický příběh do moderní doby, do Anglie své současnosti - z toho napětí mezi antickou vzpomínkou a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek.
Próza
Duchaplné, vtipné dialogy. Diskuse o vztazích muže a ženy, o morálce
Hlavní stylotvorný prvek je ironie. Autor chápe ironii jako prostředek k tomu, aby s vtipem, nadhledem a elegancí bez hořké jízlivosti vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné. Ironie mu také umožňuje vyhnout se laciné sentimentálnosti a přidává hře na zábavnosti.
Využití jazyka jako diferencujícího a charakterizačního prostředku - mluva londýnské spodiny X dokonalost a spisovný projev panstva
JAZYK A STYL PSANÍ:
Protože to je divadelní hra, je to celé psáno v dialozích. Příběh je postaven, na srovnávání pouličního jazyka londýňanů a královskou angličtinou nejvyšších kruhů.
Často tam jsou používána hovorová, někdy až vulgární slova. Myslím, ze to slouží k většímu přiblížení diváka/čtenáře k postavám a k prostředí, ve kterém postavy žijí. Pan Shaw vlastně uvedl tento druh angličtiny na jeviště. Je to psáno velice vtipně. Pan Shaw je považován za mistra dialogů. Dokázal je dovést do dokonalé pointy a to nejen v Pygmalionu.
Postavy
Henry Higgins - samolibý profesor fonetiky, starý mládenec, zájem o vše co může být předmětem vědeckého studia, ale o citový život lidí se nestará, věří, že je to on, kdo z květinářky vytvořil okouzlující dámu
Líza Doolitlová - její proměna se stala hlavně díky ní - vlastního zrání, rozvinutí schopností a pílí. Pouliční květinářka, přirozenost, bystrost, půvab - citová při opětování lásky Fredymu, ale on sám pro ni zdaleka není ideálním partnerem, ona ho svou citlivostí a přirozenou inteligencí několikanásobně převyšuje. Emancipovanost a morální převaha nad světem vyšší společnosti.
Plukovník Pickering - Higginsův přítel, více galantní než Higgins, fonetiku obdivuje, ale nevyučuje, bezstarostný
Fredy - nemajetný, trochu hloupý
Otec Lízy - pan Doolitle - popelář, svérázný typ, přizpůsobivý konvenčním mravům vyšší společnosti - přijímá od Higginse peníze za to, aby propagoval mravní konvence, kterými přitom sám předtím pohrdal.
Kompozice
Začíná předmluvou ke hře. Autor nespokojen s Angličany, že nemají úctu ke svému jazyku, nechce se jim učit děti jak ho používat. Potřebují nadšeného FONETICKÉHO reformátora a tak jím udělal hl. hrdinu své hry.
Hra je rozdělená do pěti ti aktů
Romantický půdorys je narušován jejím kompozičním uspořádáním tak, aby vyústění jednotlivých situací odporovalo všeobecnému předpokladuNejvýrazněji se to děje v závěru hry - lze označit za happyend, ale pouze zdánlivý, falešný.
Prostor a čas - měšťanské prostředí soudobého Londýna
Význam sdělení, hlavní myšlenka
Téma ženské emancipace, autorův útok proti společenským předsudkům, konvencím a lidským slabostem; kontrast: kultivované, ale strnule nepřirozené měšťanské vzdělanecké prostředí X přirozený půvab, citovost a citlivost obyčejné dívky, morálně převyšující panský svět
Inspiraci ke své neslavnější komedii nalez autor v Ovidiových Proměnách.
Hra odkazuje k příběhu o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se zamiloval. Svoji láskou dívku oživil a dívka jeho city opětovala. Shaw tento příběh přenesl do Anglie své současnosti.
Dílo bylo inspirací pro vznik jeho muzikálové verze - My Fair Lady (režie F. Loew).
Také inspiroval Vančurovu hru - Josefina
Také jeho politický spis Průvodce inteligentní ženy po socialismu a kapitalismu parafrázoval P. Tigrid v knize Průvod inteligentní ženy po vlastním osudu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama