VYPRACOVANÁ povinná četba 4

14. dubna 2016 v 19:27 | D O M I

1. Mácha, K. H.: Máj



(1810-1836)


Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih.

Tvůrce (zakladatel) moderní české básnické řeči.

Narodil se v Praze na Malé straně.

Motto: ,,Kdo nezná živobytí mé, nerozuměl by mně ani kdyby na mně nahlédl."

Absolvent gymnázia (začal studovat filozofii + právo).

Rodinu stihla finanční krize a už se z ní nedostala.

Po mamince hudební nadání.

Vybíral si předměty, které ho zajímaly.

Lory čeká Máchovo dítě, snaží se co nejrychleji vystudovat práva, aby mohl zajistit rodinu.

V den svatby umírá, → hrdinský čin - napije se nepitné vody.

Pokusy literatury jsou v němčině (začátky psaní.)

Básně Karla Hynka Máchy - Ignác Mácha v němčině

Píše POEZII i PRÓZU.


Další díla: • Cikáni, • Pouť Krkonošská, • Křivoklát,


Doba tvorby:

ROMANTISMUS - 1.pol 19.stol (pochmurnost, tajemnost)


LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR:

- lyrickoepická skladba, báseň
- inspirací byly byronské povídky
- poezie

Jazykový plán


Útvary jazyka: Spisovná čeština. Jazyk archaický, knižní, básnický.

Zvukové prostředky: Eufonie (libozvučnost), onomatopoie (zkuvomalba, "řinčí řetězů hřmot"), zvukosled (např.: "Hrdličin zval ku lásce hlas"), rytmus (vzestupný jamb) a rým (obkročný).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí a popisný. Dialogy, monology, řeč postav přímá.

Pojmenování:

  • Přímá: Epiteton (básnický přívlastek) - konstans ("zelené jezero", "bělavé páry") i ornans ("růžový večer"), přirovnání ("co slzy lásky"), antiteze (otec a syn).
  • Nepřímá: Metafora, personifikace ("Jezero hladké v křovích stinných…"), metonymie, oxymorón ("mrtvé milenky cit").

Figury: Apostrofa, řečnické otázky, časté opakování slov máj, láska, den a noc.




Celková charakteristika:

Lyricko-epická báseň, která je rozdělena na 4 zpěvy a 2 intermezza (mezihry).

Základní dílo moderní české poezie s prostým dějem, která kritizuje tehdejší společnost.

Báseň je málo dějová, převažuje lyrika.

Obsahuje všechny charakteristické znaky světového romantismu: subjektivismus, tvůrčí fantazii, smysl pro obraznost, motivy tragické lásky a smrti, silnou kontrastnost jevů. Jednoduchý příběh, který je napsán jako drama a chronologicky.





I. TÉMATIKA

v POSTAVY:

Vilém = loupežník "strašný lesů pán", vězeň, pomstychtivý, žárlivý, autor se s hlavní postavou ztotožňoval, - postava inspirovaná legendou o mladém Hynku Schiffnerovi z Dubé, který roku 1774 zabil svého otce, protože mu bránil v lásce k dívce. Byl vězněn v Mladé Boleslavi a poté usmrcen lámáním končetin na kole

Jarmila= milá dívka, poctivá, oddaně čekající na návrat svého milence

Hynek = poutník, sám autor, zamyšlený a depresivní


v PROSTŘEDÍ:

Krajina pod Bezdězem u Doks


v DĚJ:

Prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofických úvahám o smyslu života à ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti)


V 1. zpěvu Máje autor popisuje večerní májovu přírodu (Byl pozdní večer - první máj, večerní máj - byl lásky čas. ) Jarmila čeká na svého milého, ovšem člen loupežnické družiny jí sdělí, že je Vilém ve vězení a bude odsouzen za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl. Jarmila nakonec spáchá sebevraždu skokem do jezera (nedokáže bez Viléma žít).


Ve 2. zpěvu je popsán Vilémův pobyt ve vězení (jsou zaznamenány jeho vnitřní úvahy, vzpomínky na dětství, loupežnický život a na jeho otce).

Následuje 1. intermezzo ve kterém příroda tvořená sborem duchů očekává Vilémovu smrt.


Ve 3. zpěvu se před popravou loučí Vilém se svým životem a krajinou.

Ve 2. intermezzu truchlí loupežníci pro svého mrtvého vůdce.

Ve 4. zpěvu vstupuje do děje sám básník, který se vrací na místo všech tragických událostí.


v TÉMATA

Hlavní téma:

- Láska nejen mezi Vilémem a Jarmilou, ale také mezi přírodou

- Mezilidské vztahy

- Problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni

Vedlejší téma:

- Oslava krásy májové přírody

1. Zpěv = obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie

2. Zpěv = znázornění času: věcnost přírody x doba do popravy zločince Viléma

3. Zpěv = vrchol básně - krása přírody x lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země - poslední pozdrav vězně; země - jediná jistota - kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství - nejkrásnější období života

4. Zpěv (závěr) = básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:

"Hynku" - Viléme!! - Jarmilo!!! "

Úvaha nad tragikou lidského osudu


II. KOMPOZICE

Kompoziční postup = kontrast (v rovině tematické i jazykové); dramatický vzestup, vrchol

(3. Zpěv) a sestup (jako drama)

Dílo je rozděleno do 4 zpěvů a jsou přidány 2 intermezza = jako mezihra; jednoduchý příběh, který je napsán jako drama. Psáno chronologicky.


III. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY


Ø Obraz přírody = barvitý, hl. pastelové barvy, citově podmanivý

Ø Barevnost přídavných jmen - jmenné barvy: růžový, modro, bledé jasno

Př. ,,Modré páry z lesů temných

v růžové nebe vstoupají

i nad jezerem barev jemných

modré se mlhy houpají. "


Ø Užití barevných kontrastů - sněhobílé x černé mračno

Ø Užití myšlenkových kontrastů - ,, Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" - život x smrt, světlo x tma


Ø Pojmenování přímá = básnický přívlastek (epiteton)

A) Konstans (stálý): označuje stálou vlastnost (bílý sníh)

B) Ornans (ozdobný): růžový večer, vonný vzdech,


- metafory (bledá tvář lůny, strašný lesů pán),

- personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)

- kontrasty (život x smrt, světlo x tma, nálady básníka se promítají do obrazů přírody)

- poetismus = básnické slovo (luna = měsíc)

- oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)

- metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)

- apostrofa země ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou,…")

- pleonasmus = nadbytečné hromadění slov (modrý blankyt)

- využití přirovnání (padající hvězdy se sešli jako milenci)

- gradace (temná noc, temnější mně nastává)

- vzestupný rytmus (jamb - začátek 1. a 2. zpěvu)

- zvukomalba (nocí řinčí řetězů hřmot)


Ø Rytmus - vzestupný (jamb a trochej) (Jak dlouhá noc - jak dlouhá noc - však delší mně nastává. --- Pryč, myšlenko! - A hrůzy moc myšlenku překonává. - s.28)





IV. POSLÁNÍ, POSELTVÍ TEXTU

V tomto díle je ukázána spravedlnost. Vilém zabil svého otce a byl za to spravedlivě odsouzen k trestu smrti. Kritika společnosti (nevěra, bezcitnost) - Jarmila se nechala svést Vilémovým otce a očekávala odpuštění. Chtěla žít dále s Vilémem šťastný život. Když zjistila, že je její milý ve vězení spáchala sebevraždu (velký motiv lásky - nedokázala by bez něj žít).




HLAVNÍ MYŠLENKA DÍLA A PARALELY V SOUČASNÉM ŽIVOTĚ:

Obdiv přírodě, poukazuje na její krásu a barvitě ji líčí. Dále dílo ukazuje špatnou společnost a jsou v něm uvedeny myšlenky nad smyslem života. Mluví o nešťastné lásce. I v dnešním světě spolu mnoho zamilovaných lidí nemůže být, ať už kvůli smrti nebo jiným problémům. Při smrti člověka se mnohdy stává, že se posléze zabije člověk, který ho miloval.

CO MĚ V DÍLE ZAUJALO A PROČ:

Dílo se mi velmi líbilo. Je psáno krásným jazykem, který podle mne vyzdvihuje český jazyk. Je v něm mnoho pěkných veršů a rýmů. Poprava a lámání Viléma na kole mi přišly poněkud drastické. Upoutala mě síla citů mezi Jarmilou a Vilémem i konečné objevení Hynka, který se s celým příběhem ztotožňuje. Připadá mi, že do tohoto díla dal autor svou duši - je to cítit z každého verše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama