Šest Vran - recenze

28. května 2018 v 13:17 | D O M I
Tuto recenzi pojmu poněkud odlišně, jelikož se vám pokusím více říci svůj názor na knížku a přístup k ní (a samozřejmě se pokusím vynechat veškeré spoilery).
Když knížka v roce 2017 vyšla, ihned jsem jí zaznamenala, jelikož mě nadchly černé kvalitní stránky a byla pro mě velmi zapamatovatelná.
Ovšem když jsem si pročetla úvodní znění příběhu, vůbec se mi námět nelíbil. Říkala jsem si dokonce, že tuhle knížku nejspíš nikdy ani číst nebudu, protože se mi příčí spousta jmen, nic neříkající názvy, oblasti, svazky, zkrátka tenhle VŠECHEN ZMATEK!
Připadám si pak strašně ztracená. A pochopení děje bych určitě nezjistila dřív jak na stopadesáté stránce. A to jsem nijak zvlášť nepotřebovala si ověřovat. Je lepší si najít lepší knížku, že.

Jenže co se tedy změnilo. Knížku mám kupodivu přečtenou.
Zlomilo se to, když jsem zaznamenala, že vychází druhý díl. A ten se mi už na první pohled taky děsně zalíbil. Navíc jsem zjistila, že první díl sklízí úspěchy a všichni jej opěvují a nemohou se dočkat dvojky.
Zrovna jsem toho do školy moc neměla a tak jsem si řekla, že svou první nechuť přemůžu a vrhnu se do prvního dílu.
Na začátku příběhu jsem si říkala: "Jo, nemýlila jsem se. Fakt to vůbec nechápu."

Hned na začátku se na vás vychrlí spousta neznámých pojmů, lidí, oblastí, názvů a jste prostě a jednoduše ztracení. Ještě že se naštěstí hned v první kapitole načte zápletka pro mě alespoň trošku atraktivní, která mě nutí číst dál.
Každopádně jsem se stejně se čtením prala.

Šest Vran není název náhodný. V knize sledujeme příběh šesti jedinců, kteří vždy příběh vypráví z jejich pohledu. Ale není to nic extrémního, častokrát jsem zapomínala z "koho pohledu" zrovna čtu. Příběh se stále posouval v jedné dějové linii, jen se zkrátka někdy více zaměřili na jednu osobu. Každopádně rovněž se častokrát vraceli do minulosti, abychom pochopili vztahy mezi postavami.

Pro ty z vás, kteří jste Šest Vran už četli, mám trošku vtipnou poznámku. Prvních 70 stran jsem si myslela, že Kaz je šedesátiletý moudrý stařík… :D Opravdu. Určitě se někde na začátku zmínilo, kolik mu je zhruba let, ale jak jsem se čtením ze začátku trápila, dost možná jsem tuhle informaci vůbec nepostřehla.
Zhruba na sedmdesáté stránce mi začalo připadat divné, proč by se jiné sedmnáctileté dívce líbil staroch. :D
Nicméně když jsem se dostala přes tu stopadesátou stranu, konečně mě čtení začalo bavit. Začala jsem chápat názvy míst, svazků a lidí samotných, ve kterých jsem měla zprvu zmatek. Ovšem to je poměrně normální u příběhů, kde se jedná o zcela nové (neexistující) prostředí.

A tak poté jsem usoudila, že se jedná o bezvadný příběh, který jsem následně přečetla za čtyři dny.
Přesto jsem se s tím začátkem táhla tak dlouho, že celé čtení knížky se pohybuje v rozmezí čtrnácti dnů.
Teď už se ale mohu připojit k nadšencům Šesti Vran a jdu se vrhat na dvojku - Prohnilé město. Juchů!

ZÁVĚREČENÉ HODNOCENÍ
4* z 5*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama